Úterý 19. října 2021, svátek má Michaela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Součástí všehomíra

Česko

Fotograf Tono Stano (48) celé hodiny pozoruje hladinu a přemýšlí, jaké to je asi pod ní

V životě se snažím o harmonii celku s mou bytostí. O spolupatřičnost. Chci mít pocit, že jsem součástí všehomíra. S tím souvisí i moje rybářská vášeň, která mě provází již od dětství a která vyplní nespočet víkendů. Celé hodiny dokážu soustředěně pozorovat hladinu, což mi umožňuje meditovat a přemýšlet o životě.

Základnu mám nedaleko orlické přehrady. Takové staré stavení, z něhož odpoledne – ranní vstávání totiž vyloženě nemusím – vyrážím na vodu. Jsou tam úseky, kde celé kilometry nezahlédnu člověka. Lovím převážně z lodě, ale aktivně. Baví mě sledovat chování vody a zvuky kolem, což mě pak inspiruje i ve fotografii. Obzvlášť výborné místo je nedaleko Zvíkova. Celá scenerie v sobě má – především o podzimních a jarních víkendech – jen minimum života. To se pak přesouvám myšlenkami pod vodu. Představuji si, jak to pod hladinou vypadá... kde bych plaval, kdybych byl ryba. A opravdu se mi kolikrát stane, že to místo, kde se schovávají, vycítím.

Někdy s sebou vezmu svého syna nebo kamaráda. Nicméně společníka do loďky vybírám pečlivě. Rčení „být s někým na jedné lodi“ totiž pro rybaření dokonale padne. Musí to být někdo, kdo se s vášní pro chytání narodil. Jinak je to otrava pro oba. A že jsem zažil hodně lidí, kteří se do toho chtěli namontovat, a zjistili, že to není nic pro ně. Nevědí, co to je posedlost rybařením. Já totiž zasadně nechytám ryby jen tak pro nic za nic, abych je jen tak trápil, abych si dokázal, jak je umím zdolat. Ryby musejí bojovat o svou existenci, já zase vymýšlet nějaké strategie, jak je dostat. Spoustu ryb pouštím, ale nejsem zastánce toho, že to musí být pokaždé. Zřejmě proto, že rybaření považuji za pozůstatek někdejšího způsobu lidského bytí. Za dědictví mých předků, kteří měli tuhle loveckou potřebu po generace. My jsme sice zpohodlněli a změnili způsob života, ale i tak lov v našem podvědomí pořád existuje. Myslím si, že by se člověk měl naučit jeho techniku a zachovat ji pro budoucí generace, abychom zcela nezdegenerovali. Je prostě hezké, když ulovím nějakou rybu, která se mi líbí, a udělám si ji s rodinou a přáteli k večeři. Tím přece není životní koloběh, rovnováha, chcete-li, nijak narušena. Naopak.

O autorovi| zaznamenala Jarmila Kovaříková

Témata: Tono Stano, Ryby, Zvíkov

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Mohlo by vás zajímat