Vladimír Sáňka byl obžalován kvůli tomu, že z angličtiny do češtiny přeložil a následně prodával publikaci s názvem Základy tauhídu, islámský koncept Boha. Kniha od kanadského kazatele s jamajskými kořeny Bilala Philipse nepřipouští jiný život než podle pravidel salafistického hnutí, jež hlásá netoleranci a nenávist k ostatním náboženstvím. V některých západních státech je proto dokonce zakázána. V Česku byla anotována jako „povinná četba pro všechny, kdo si přejí správně pochopit náboženství islámu“.
Kauza radikální islámské knihy pokračuje. Soud zrušil osvobozující verdikt nad Sáňkou |
Podle obžaloby se tak měl bývalý předseda pražské muslimské obce dopustit založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Loni v září však byl této obžaloby zproštěn se zdůvodněním, že kniha je pouze „teologický výklad Koránu a chápání uctívání Boha“ a nepropaguje žádné hnutí, neboť v ní není žádná pasáž, která by směřovala k podpoře konkrétní organizace. Sáňka celou dobu vinu odmítá, obvinění považuje za vymyšlené.
„Nikdo z naší komunity knihu nepovažuje za salafistickou literaturu. Je to věroučná kniha, která pojednává o monoteismu a jedinečnosti Boha. Popisuje základní pilíře týkající se jeho vlastností a podstaty,“ řekl serveru Lidovky.cz Sáňka s tím, že v textu nevidí nic, co by mělo vyvolávat spory, rasismus nebo nenávist vůči jiné skupině.
  |
S tímto osvobozujícím rozsudkem ovšem nesouhlasila státní zástupkyně, která se proti němu odvolala. Knihu totiž považuje za propagaci uplatňování práva šaría. Salafistické hnutí, které ve světě reprezentuje například al-Kájda, podle ní existuje v reálné podobě i v sousedních státech. Dokládají to zprávy německého či rakouského ministerstva vnitra, v nichž jsou aktivní radikální islamistické organizace konkrétně pojmenovány, včetně počtu členů nebo příznivců.
Státní zástupkyně však argumentovala zároveň i tím, že „pokud je splněna podmínka, že jde o konkrétní skupinu osob alespoň částečně organizovanou, byť třeba formálně neregistrovanou, jejíž činnost směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo k hlásání národnostní, rasové, náboženské nebo třídní zášti vůči jiné skupině osob, není podle stanoviska Nejvyššího soudu ani třeba, aby hnutí mělo konkrétní název“.
Bývalý předseda muslimské obce Vladimír Sáňka
Jednostranné hodnocení ve prospěch obžalovaného
Pražský městský soud koncem ledna v neveřejném jednání odvolání vyhověl. Původní rozsudek mimo jiné zrušil i proto, že Obvodní soud pro Prahu 1 nepostupoval při posuzování, jak by měl. „(...) provedené důkazy nehodnotil důsledně, naopak, hodnotil je prozatím pouze jednostranně ve prospěch obžalovaného, v důsledku čehož dospěl k nesprávným, přinejmenším však prozatím neúplným skutkovým závěrům,“ stojí v usnesení.
Mimo to se nejnižší soud ani podrobněji nezabýval znaleckými posudky všech odborníků specializujících se na danou problematiku, které měl k dispozici. Znalce, které „zařadil“ do druhé názorové skupiny „nepodrobil žádnému dalšímu hodnocení, žádnému vzájemnému porovnání a s názorově odlišnými vyjádřeními ostatních, aby tak mohl jasně a srozumitelně uzavřít, na základě kterých konkrétních úvah následně dospěl ke konečnému závěru“.
Obvodní soud podle městského soud své závěry blíže neosvětlil a proto nelze s určitostí říct, zdali je salafismus hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod člověk, či nikoliv.
Podpora takového hnutí totiž může mít podle posledního rozsudku podobu materiální (poskytnutí finančních darů, technických prostředků) nebo morální (získávání přívrženců, umožnění publikace názorů). „Propagací se rozumí veřejné uvádění takového hnutí nebo jeho ideologie a záměrů ve známost, doporučování jím zastávaných či prosazovaných myšlenek a názorů,“ uzavřel soud.
Razie v muslimských centrech během modlitby
Případem se nyní znovu bude zabývat obvodní soud. Teprve až dospěje k zodpovězení otázky, zdali salafismus potlačuje lidské svobody a práva, nebo ne, se bude případně zabývat tím, jestli se Sáňka svým jednáním skutečně nedopustil trestného činu. „Věřím, že to bude mít dobrý konec a já se očistím,“ doplnil arabista, který mimo jiné s některými pasážemi původního rozsudku také nesouhlasil (právě třeba rozdělení posudků na dvě skupiny).
Kauza vypukla po razii v pražských muslimských centrech v roce 2014. Policie vnikla do objektů Ústředí muslimských obcí, Muslimské obce Praha a Islámské nadace nedaleko Václavského náměstí a na Černém Mostě. Razie se odehrála při páteční modlitbě, která má pro muslimy zvláštní význam.
Na zásah si stěžovala řada účastníků modlitby včetně zahraničních diplomatů. Nelíbilo se jim například to, že museli ležet obličejem k zemi, podle výpovědí svědků na ně také policisté mířili zbraněmi. Podle vnitra byl zásah v pořádku. Soudy později odmítly řešit žalobu Ústředí muslimských obcí, které se domáhalo konstatování, že byla modlitba narušena.
