PRAHA Může člověk právě odsouzený za vraždu stát o to, aby se zbavil nálepky vědomého spolupracovníka komunistické StB? Případ Bohumíra Ďurička dokazuje, že ano. Teprve minulý pátek dostal Ďuričko 12,5 roku vězení za to, že loni v říjnu po křtu knihy šéfa ČSSD Jiřího Paroubka zastřelil syna provozovatele Matějské pouti Václava Kočku mladšího. Včera už stál před pražským městským soudem znovu. Tentokrát v roli žalobce, když po ministerstvu vnitra požadoval, aby uznalo, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB.
Soudce Tomáš Novosad ale Ďuričkovi nevyhověl a žalobu zamítl. „Prohráli jsme, tak jistě nadšeni nejsme,“ řekl novinářům po rozsudku Ďuričkův advokát Jan Červenka a dodal, že jeho klient se zřejmě odvolá k Vrchnímu soudu v Praze.
Sám někdejší náměstek cestovní kanceláře Sportturist Ďuričko, který na konci 80. let vyjednával s rakouskými investory o společné stavbě hotelu v Praze, nikdy nezpochybňoval fakt, že 6. června 1989 podepsal vázací akt Federální československé kontrarozvědce. Namítá ovšem, že při podpisu netušil, že je kontrarozvědka součástí Státní bezpečnosti. Podle Červenky se Ďuričko upsal kontrarozvědce z „vlastenectví“, protože chtěl hájit zájmy Československa. Ke spolupráci s StB by se prý ale nikdy nezavázal.
Jestli Ďuričko věděl, zda je kontrarozvědka součástí StB, Novosad neřešil. „Ministerstvo vnitra jen dalo osvědčení, že žalobce je evidován v materiálech StB jako agent. To je faktum,“ odůvodnil zamítnutí žaloby Novosad s tím, že k vědomé spolupráci se vnitro vůbec nevyjadřovalo. S případnými námitkami se má proto Ďuričko obrátit přímo na média, která ho coby aktivního agenta či „estébáka“ líčí.
Představa, že komunista a člen Svazu československo-sovětského přátelství Ďuričko nevěděl či si nedovedl zjistit, jaké organizaci se upisuje, může leckomu připadat absurdní. Střílející hoteliér ale není zdaleka prvním Čechem, který stejnou argumentaci využil. Podobně postupoval třeba dnešní šéf KSČM Vojtěch Filip. Ten se v dubnu 1986 zavázal ke spolupráci komunistické rozvědce a stal se jejím ideovým spolupracovníkem. Filip na rozdíl od Ďurička s argumentací, že si rozvědku nespojil s StB, uspěl. Budějovický soudce Pavel Toufar proto v říjnu 1992 rozhodl, že Filip nebyl vědomým spolupracovníkem StB.
Z Ďuričkova spisu plyne, že před podpisem spolupráce předal osm hlášení, která StB vyhodnotila jako „zpravodajsky zajímavá“. Jestli v informování pokračoval i po podpisu, archivy neuvádějí.
