Rozsudek ještě není pravomocný, všechny strany si ponechaly lhůtu pro podání odvolání. Trest je nad hranicí trestní sazby, soudce totiž Janovi R. přičetl k tíži jeho chování v minulosti, kdy svému okolí lhal o tom, že za dvě znásilnění byl už v roce 2007 odsouzen a že nedovršil léčbu pomocí léků. Tím zásadně přispěl k rozvoji své deviace, heterosexuální pedofilii s patologickou sexuální agresivitou.
„Klamal lékaře, klamal rodinu, ohledně toho co dělal dřív. Tvrdil, že byl zaměstnán u vězeňské služby. Zapřel ochranné léčení, místo toho tvrdil, že se léčí, aby sám mohl mít děti. U soudu deklaroval lítost, ale byla to jen lítost nad vlastní osobou. To jsou vše přitěžující okolnosti,“ uvedl soudce Pavel Pachner.
Deviant Jan R. ve své závěrečné řeči vyjádřil lítost nad svými činy, obratem ale snižoval svoji vinu. „Je mi líto, jak to dopadlo. Že jsem se nikomu nesvěřil. Je mi kladeno za vinu víc, než jsou samotné důkazy,“ prohlásil obžalovaný.
Podstata jeho obhajoby spočívala ve zpochybnění faktu, že do dětí pronikl penisem. To připustil pouze v několika případech. Vkládal jim ale do útrob předměty a vlastní prsty.
Muž podle soudu znásilňoval děti opakovaně pod pláštíkem dětského železničního a modelářského kroužku, kam je k němu rodiče dávali. Zneužíval je nejen ve svém bytě, ale též v garážích, kde skladoval nářadí, na dětských táborech a nejméně v jednom případě i v objektu libereckého skautského střediska, které si pro své potřeby od Junáka pronajal.
Ve čtyřech případech šlo o děti vlastních příbuzných. Zaměřoval se na děvčata, ale nepohrdl ani osmiletým chlapcem, který trpí syndromem ADHD, mentální retardací a autismem. Toho nechal simulovat soulož se svou sestrou. V případě tohoto chlapce se ale nepodařilo prokázat znásilnění, tak jak o něm hovoří trestní zákoník.
Děti mají následky
Děti, které Jan R. zneužil, zkoumala psychiatrička a dětský psycholog. Oba konstatovali, že sexuální násilí na dětech zanechalo doživotní následky, v mnoha případech v podobě posttraumatické stresové poruchy, pomočování, poruch chování a narušení citových vazeb.
„Je zakřiklá, posmutnělá, pasivní. Trpí nočním pomočováním, emoční plochostí, poruchami spánku, má potíže v soustředění. Ve vztazích je nedůvěřivá, rezignovaná, navazuje malý oční kontakt. Masivně vytěsňuje celou událost. Říká, že si nic nepamatuje, ale uhýbá očima vždy, když přijde řeč na obviněného,“ popsal krizový psycholog Štěpán Vymětal následky na osmileté holčičce z Liberce.
U ní lékaři potvrdili, že má po útoku Jana R. narušenou panenskou blánu a anální svěrač. „Bolel mě zadeček. Na kalhotkách jsem měla krev,“ popsalo děvčátko v nahrávce, kterou soud ze záznamu nechal přehrát.
Další znásilněné děti mají následky jiné. Šestiletou dívenku sužují zrakové iluze a má nutkavost o činu neustále vyprávět, navíc se u ní projevila jakási forma Stockholmského syndromu, kdy se toužila s násilníkem ve vězení setkat.
U jediného děvčátka, jemuž byly v té době 4 roky, se žádné poruchy neobjevily. Holčička byla ještě tak malá, že si zvrácenosti plně neuvědomovala. Jiná oběť, jedenáctiletá dívka se zhoršila ve škole. Vlivem studu trpí výkyvy nálad, poruchami spánku a sociálním odstupem.
U této dívky se podařilo prokázat, že se doma svěřila, že jí Jan R. sexuálně obtěžuje. Rodiče jí ale nevěřili. „To samozřejmě situaci dítěte ještě zhoršuje,“ podotkl k tomu psycholog Vymětal.
Otec této dívky, jehož si soud předvolal, se snažil vinu zlehčit. „Ona v té době měla výchovné problémy,“ vysvětloval, proč dceři neuvěřil. Jeho rodina je přitom sexuálními útoky Jana R. poškozena nejvíc, muž totiž znásilnil čtyři sourozence.
Otec dětí se u soudu nevyhnul narážkám na fakt, že své děti svěřoval do péče devianta podezřele často. „Proč jste dávali své děti k obžalovanému běžně i na několik dnů?“ zazněla jedna z otázek na otce. „Taky jsme si chtěli odpočinout,“ reagoval muž.
Děti přitom s manželkou dával na hlídání k Janovi R. i na celé víkendy a dokonce jej nechával, aby si děti vyzvedával sám ve školce. „Školka znala obžalovaného víc než biologické rodiče dětí,“ zaznělo u soudu. „Že někdo nechá své děti v péči cizího člověka několikrát v týdnu, je zvláštní. Ale rodiče jsem neposuzoval. Děti byly z prostředí sociálně velmi komplikovaného,“ potvrdil u soudu psycholog Vymětal.
Znásilňoval už dřív
Za dvě znásilnění už byl přitom Jan R. v minulosti odsouzen. V roce 2007 zneužil třináctiletou školačku a ani ne rok poté jedenáctileté děvče. Za to si odseděl sedm let ve vězení a prodělal ochranné sexuologické léčení.
Propuštěn byl na amnestii. Sám však přiznal, že léky, které měl nařízeno brát, z lenosti vynechával. Podle tehdejších sexuologů je Jan R. pedofil s patologickou sexuální agresí. Spolek Děti ráje železnice si založil v roce 2020, tedy ještě v době, kdy ukončoval ambulantní sexuologickou léčbu za předchozí znásilnění.
Když Jan R. vypovídal letos v únoru před libereckým soudem, většinu svých činů se snažil zlehčit a dokonce se nerozpakoval vinu přenést na děti samotné. „Já se v noci probudil v posteli, ona seděla na mně,“ popisoval například, že dítě se s ním samo rozhodlo souložit. „Naplácal jsem jí zadek, že to se nedělá,“ obhajoval se.
V dalších případech znásilnění popíral, že by do dětí pronikl, a skutky bagatelizoval tím, že se o děti pouze „třel“. Nicméně trestní zákoník za pohlavní styk považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby.
V případě pořizování pornografických videí a fotek pak Jan R. argumentoval, že je natočily samy děti bez jeho vědomí. „Ono se těžko prokazuje, že ty děti se fotily samy mým telefonem,“ krčil rameny obžalovaný.
V jeho mobilních telefonech a počítači se přitom našly tisíce souborů s dětskou pornografií. Na fotkách byly i děti, které sám zneužil. Přítomnost dětského porna v počítači vysvětlil velmi svérázně: „Klikl jsem na nějaký odkaz, který mi přišel mailem do spamu. Pak se to začalo samo stahovat do počítače.“
