Případ exministryně je mimořádný, neschopnost soudců se shodnout přesto otravuje život řadě Čechů. Podle advokáta Součkové Václava Mrzeny není život s permanentní hrozbou v zádech snadný. „Pětiletá nejistota nikomu nepřidá,“ říká. Součková se už ale na druhou stranu podle něj přizpůsobila: „Po pěti letech si člověk zvykne. Už to není taková ta nervozita jako ze začátku, kdy to brala velmi úkorně.“
Podle ministerstva spravedlnosti žádný jednoduchý lék na takzvaný „soudní ping-pong“ neexistuje. Jediným řešením by podle něj snad mohla být úprava zákona, která by odvolacímu soudu nařídila, aby v případě nesouhlasu věc nevracel zpět první instanci, ale vždy rozhodl sám. To dnes může jen v případě, že nižší soud příliš nechyboval, a navíc nesmí souzenému přihoršit - nemůže tedy například potrestat někoho, koho prvoinstanční soud osvobodil. „Takové řešení by ovšem neúměrně přetěžovalo odvolací soudy,“ říká šéf tiskového oddělení ministerstva Jiří Hovorka.
Součkovou policie obvinila již v lednu 2005. První zprošťující verdikt vynesl Obvodní soud pro Prahu 2 v říjnu 2006. Městský soud ovšem dospěl k názoru, že exministryně zákon zřejmě porušila, i když jen z nedbalosti, a případ vrátil zpět. To se pak ještě třikrát opakovalo a nepomohlo ani to, když městský soud nařídil, aby původní prvoinstanční soudkyni Moniku Křikavovou nahradila její kolegyně Daniela Reifová. Také tu městský soud napočtvrté odvolal, a páté kolo tak zahájí zbrusu nová soudkyně Zuzana Zápalková. „Obvodní soud věc hodnotí jedním způsobem, a městský soud se domáhá hodnocení v uvozovkách lepšího a lepšího, a mezi řádky můžeme číst jiného,“ stěžuje si Mrzena. Místopředseda městského soudu Luboš Vlasák však vidí věc jasně a tvrdí, že obvodní soud neposlouchá, když odmítá respektovat právní názor odvolací instance: „Je to o profesionalitě soudce uznat, že jeho právní názor je odlišný od názoru soudu odvolacího, a proto ho musí respektovat.“
Podobně jako Součková si nekonečným soudním martyriem prošel třeba exšéf fotbalové Sparty Petr Mach, kterého soudy zprostily podezření z podvodu až napočtvrté, nebo Adéla Rajdlová, v jejímž případě se soudy přely, jestli se pokusila o vraždu, či se bránila násilníkovi. Objevily se ovšem i případy, kdy tahanice soudců pachatelům pomohly. To je případ podvodníků, kteří v 90. letech manipulovali s losováním hry Bingo. Místo původních tvrdých trestů vězení jim totiž soud v roce 2004 napotřetí uložil podmínky. Zdůvodnil to tím, že soudy se o případ přely dlouhých devět let, obžalovaní si mezitím založili rodiny a trestat de facto jiného člověka vězením by nemělo smysl.
***
KAUZA DIAG HUMAN
* Společnost Diag Human se už patnáct let na státu domáhá miliardového odškodného kvůli údajně zmařenému byznysu s krevní plazmou. * Řešení sporu se za tu dobu nevyhnulo žádnému z ministrů zdravotnictví. Marie Součková se do kauzy vložila v září 2003. Tehdy zastupováním státu pověřila bez výběrového řízení advokáta Zdeňka Nováčka. Ve smlouvě mu určila odměnu 10 milionů korun bez ohledu na výsledek sporu. * Spor je nyní na „mrtvém bodě“, čeká se na verdikt Nejvyššího soudu, který má rozhodnout, zda nominace šéfa Hospodářské komory Petra Kužela do role předsedajícího rozhodce nebyla právně vadná. * Až výrok soudu odblokuje práci přezkumného senátu. Obě strany se k němu odvolaly po výroku ze srpna 2008, který Česku nařizoval zaplatit přes 8 miliard korun. Stát trvána tom, že nemá platit nic, zástupci Diagu chtějí naopak o 3 miliardy více
