Když jsem se dozvěděl, že nám Miroslav Grebeníček hrozí soudem za film Klíček, nevěřil jsem vlastním uším. Zřejmě by nás rád odsoudil, zmlátil a dal do vězení, tak jako to dělal jeho otec. Na základě jeho vyjádření jsme zveřejnili historické dokumenty o jeho otci na stránce www.klicek.com. Obávám se, že bude teď muset upravit rukopis knihy, kterou o něm připravuje. V knize ho chce popsat jako oběť současného režimu. Podle zmíněných dokumentů však Grebeníček st. toužil i po Stalinově smrti působit dále jako vyšetřovatel.
Českoslovenští komunisté poslali do lágrů přes 400 tisíc lidí. To je číslo, které vychází z údajů ministerstva spravedlnosti - tolik lidí bylo v 90. letech rehabilitováno coby oběti perzekuce. Za zločiny srovnatelné s nacistickým řáděním nastoupila do vězení jediná osoba -herečka a fanatická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. K tomu, aby byli odsouzeni další, scházela politická vůle, ačkoliv jsme od politiků slyšeli hromady politických proklamací o vyrovnání se s minulostí. Dokazuje to i pokus o založení Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze.
Miroslav Grebeníček je docentem brněnské filosofické fakulty, kde do roku 1993 vyučoval dějiny komunistického a dělnického hnutí, a musí ovládat historickou metodologii. Jeho kniha o otci bude jistě vědecky maximálně podložená. A nejvážnějším argumentem navždy zůstane, že je nevinný. Nebyl přece soudem souzen a neexistuje výrok o jeho vině.
Otrok se stal otrokářem Vyučený řezník Alois Grebeníček, který za války prošel Osvětimí a Buchenwaldem, se stal vyšetřovatelem stejně krutým, jako byli jeho nacističtí otrokáři. Podílel se na mučení elektrickým proudem, což v 90. letech dosvědčovalo ještě 40 žijících obětí jeho brutality. Dnes je jich jen hrstka, což dává možnost použít na minulost lepší make-up. Přitom vyšetřovací věznice v Uherském Hradišti byla zřejmě podobná ostatním komunistickým lágrům, o nichž se tolik nemluví. Rozdíl je jen v tom, že o brutalitě tamních vyšetřovatelů se začalo hovořit již v 50. letech.
Už počátkem 50. let konstatoval soudce Horňanský, který přijel do vyšetřovací věznice na kontrolu, že se v ní dějí nezákonná mučení. Sám nakonec skončil v kriminále. Nicméně tehdejší záznamy o násilí při vyšetřování jsou tím, co dělá Hradiště unikátním. Tento fakt brání tomu, aby Grebeníček mladší mohl očistit svého otce, zatímco o stovkách podobně brutálních vyšetřovatelů, dnes tuctu vážených starců, se sotva dozvíme.
Svědci Grebeníčkovy brutality ho žalovali předtím, než se jeho syn stal předsedou KSČM, ačkoliv dnes to vypadá, jako by noviny úmyslně vytáhly kauzu jeho otce, aby ho poškodily. Masový teror, teorie zostřování třídního boje, to jsou všechno ideje, k nimž se KSČM nehlásí, ale ani se od nich nedistancuje. Pomalu se nám pokouší prodat, že se v minulosti nic závažného nestalo, a pokud ano, šlo o nedopatření. „Pochybení“ komunisté považují za součást historického vývoje, který tak jako tak směřuje ke komunismu, jak o tom psal Marx.
Slušní občané Zřejmě jeden z největších žijících zločinců poválečné doby, prokurátor Karel Vaš, který způsobil smrt desítek lidí, vydal před několika lety brožurku pojmenovanou „Moje perzekuce v právním státě“, v níž se zaklíná demokracií a popisuje, jak ho současný režim mučí a terorizuje, ačkoliv on je slušný občan. Aloise Grebeníčka i Karla Vaše obratně obhajoval týž advokát Čestmír Kubát. Vaš byl odsouzen v roce 2001 jako vrah Heliodora Píky a považuje to za politický proces - ačkoliv nikdy nenastoupil výkon trestu.
Vlastní komunistická paměť vytěsnila mučení, vraždy a teror a nyní se z úst představitelů KSČM dozvídáme, že dokument o Miladě Horákové se nemá vysílat. A že film Klíček, inspirovaný brutalitou Aloise Grebeníčka, by neměl být promítán v kinech. Vážení soudruzi, dovedu pochopit, že zločinci již nebudou potrestáni. Ale nepoučujte nás, co je morálka.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Pavel Paleček, producent, historik
