V roce 2006 spolu dva absolventi Oxfordu založili blog Jiné právo, z nějž se stala svého druhu instituce. Jeden učí v Londýně, druhý ve Florencii; do Prahy přijeli minulý pátek přednášet na ministerstvu zahraničí.
* LN Která právnická škola v Evropě je nejlepší?
Michal Bobek: Uf, takhle po ránu? Přijde na to, co chce člověk dělat. Jan Komárek: Pokud jde o teorii a filozofii práva, pak Oxford.
* LN A pokud jde o právo EU?
Jan Komárek: Dobré školy jsou v Nizozemsku, například Leiden, v Belgii Lovaň. Měl bych asi kopat za „svou“ London School of Economics, ale tam se chodí spíš na bankovní právo a finanční regulace.
Michal Bobek: Slušné diplomy jsou i z německých univerzit.
* LN Jaká je nejlepší česká právnická fakulta?
Michal Bobek: Zdržuji se odpovědi. Nevidím takový rozdíl, aby mělo smysl vytvářet škálu.
Univerzita jako způsob života LN Vůbec žádný rozdíl mezi čtyřmi fakultami?
Michal Bobek: Podívejte se, já ty vaše žebříčky beru, je to seriózní snaha se tím nějak zabývat...
Jan Komárek: ... a mohou motivovat ke změně - pokud Lidové i Hospodářské noviny letos shodně napsaly, že brněnská práva poprvé předstihla Prahu...
Michal Bobek: ... ale stejně je to bouře ve sklenici vody. Žijeme už v evropském prostoru.
* LN Pokud se chcete živit českým právem, tak si asi některou fakultu vybrat musíte.
Michal Bobek: To si myslí hlavně lidé z těch fakult. Ne studenti.
Jan Komárek: Michale, pokud tady chce jít někdo dělat advokáta nebo soudce, je praktické mít zdejší školu. S diplomem z Oxfordu to bude mít o hodně těžší - a hlavně: proč by to měl dělat?
Kdybych měl nedejbože někomu dávat doporučení, řekl bych: Přežij těch pět let tam, kde jsou zajímavé osobnosti. V Brně katedra ústavního práva: na Janu Filipovi je vidět, že sleduje německou nebo anglickou debatu, učí tam Vojtěch Šimíček, Kateřina Šimáčková, Pavel Molek. Koho zajímá veřejné právo, ať jde do Brna, člověk tam může být na stáži na Ústavním nebo Nejvyšším správním soudu.
Pokud ho zajímá parlament, pak jsou v Praze vynikající Jan Kysela, Jan Wintr, Marek Antoš. Až na to, že jejich přístupy k výuce jsou spíš navzdory škole než s její podporou. Michal Bobek: Ale to je přesně ono! Bavíme se o tom, „jak těch pět let nejlépe přežít“ - Češi jsou takoví hobiti, kteří se málo stěhují. Jan Komárek: Fajn, a co s tím uděláš? Dlouho jsme debatovali s různými lidmi, jestli by šla založit jiná fakulta, výzkumné centrum. Ale těch, pro které je univerzita způsob života, není to jen položka na vizitce, co jim zvyšuje odměnu za napsání právního posudku, je málo. LN Dobře, nikoli „přežít pět let“, ale „vybírat“. Co je na které české právnické fakultě dobrého? Michal Bobek: To je jiná. Jména z Prahy a Brna už zazněla; na Olomouci oceňuji, že se snaží o alternativu, rozvíjejí právní kliniky, shánějí granty. To je smysl konkurence škol z různých regionů: najít, v čem můžeme být jedineční.
* LN Co je dobré na Plzni?
Michal Bobek: Katarze.
* LN Myslíte, že po skandálu s plagiátory a rychlostudenty prošla katarzí? Nebo se s novým děkanem vrací do starých poměrů?
Michal Bobek: Myslel jsem společenskou katarzi. Co tam probíhá teď, není moc srozumitelné. Jako byste se ptal v 80. letech, kdo bojuje proti komu v ulicích Bejrútu; ve frakcích se přestávám orientovat. LN Může v České republice vzniknout soukromá právnická škola, která by měla vědecký výzkum srovnatelný s veřejnou školou? Michal Bobek: Proč ne? To je, zdá se, na Slovensku případ Bratislavské vysoké školy práva, dnes Paneurópske vysoké školy.
Jan Komárek: Jsem v tom skeptik. Aby taková instituce vznikla, lidé musejí něco obětovat. Nemůže to být jen další místo, kam si člověk zajde vést katedru, přitom zůstává na veřejné škole, je advokát, sedí v legislativní radě...
Akademika definuje, že je pořád zvědavý, tady mi přijde - mrtvo. Někdo si něco přečte, když to potřebuje prakticky využít v právu. Intelektuální kvas Oxfordu a Londýna, kde mají lidé ten luxus, že jejich jedinou prací je věnovat se přemýšlení, tady chybí.
Michal Bobek: Jsem v tom větší pragmatik. Pokud lidi natolik dobře zaplatím, že ztrácejí motivaci se živit v pěti různých úvazcích, pak je možné něco změnit. Když řeknu - přátelé, nastoupíte za 20 tisíc hrubého a budete od rána do večera vytvářet kulturu „univerzity jako způsobu života“, tak se mi vysmějou. Jan Komárek: Mně připadá, že žijeme v době, kdy lidem pořád nestačí jejich příjmová úroveň. Bavím se s kamarády, kteří berou kolem sta tisíc, a úplně vážně mi vyprávějí, jaký je pro ně problém koupit slušný byt. A ještě to říkali mně, který jsem v té době bral čistého 13 tisíc.
* Nový klacek na Ústavní soud LN Na ministerstvo zahraničí jste přijeli představit vědecký projekt - spolu s advokátem Petrem Břízou - „aplikace práva EU v České republice“. Jak zněla výzkumná otázka?
Jan Komárek: Nebyla jedna. Dneska máte na českém trhu knihy a učebnice o aplikaci práva EU -ovšem psané například Francouzem. My jsme zkoumali problémy, na které narazí český právník.
Michal Bobek: Představte si to jako dvě fólie promítané přes sebe: jedna evropské právo, druhá jeho zasazení do českého rámce. Až skrze obě dvě naráz vidím, jak u nás reálně funguje právo EU.
* LN Jak se k němu proměňoval vztah českých soudů? Přijaly ho za své, ignorují ho, brání se mu? Michal Bobek: Myslím, že to bylo běžné pozvolné očichávání.
Jan Komárek: Vrcholné soudy se k němu chovaly tak trochu podle toho, co tím získají či ztrácejí. Ústavní soud tím moc získat nemůže. Naopak Nejvyšší správní soud zjistil, že získal klacek na Ústavní soud. Pomocí tzv. předběžné otázky u Evropského soudního dvora se rozhodl ukázat, že Ústavní soud neměl pravdu.
LN Co máte konkrétně na mysli? Jan Komárek: Případ slovenských důchodů. Stala se z nich prestižní bitva, kterou má nyní řešit Evropský soudní dvůr.
* LN Spor je o to, jestli lidé, kteří za federace pracovali pro slovenské podniky, mají brát současné nízké slovenské důchody (jak říká Nejvyšší správní soud), nebo je má český stát doplatit na českou úroveň (jak říká Ústavní soud)... Jan Komárek: ... a Evropský soudní dvůr je v dost nepohodlné pozici, protože je pro něj delikátní říkat jakémukoli ústavnímu soudu „nemáte pravdu, sklapněte podpatky a změňte názor“. Ani on neví, jestli ústavní soudci vyhoví.
* LN Jak vás dva ovlivňuje v názoru na tento spor, že Jan Komárek byl asistentem předsedy Ústavního soudu, kdežto Michal Bobek asistentem předsedy Nejvyššího správního soudu?
Jan Komárek: Proto jsem rád, že žiju v Londýně a jsem od toho odstřižený. Když jsem odcházel z ministerstva zahraničí do Oxfordu, první rok jsem si musel uložit takovou detoxikační kúru, abych zapomněl, že jsem byl úředníkem členské země. Měl jsem takový reflex, že když přišlo něco od Evropské komise, s apriorním podezřením ministerského experta jsem začal zkoumat - tak copak za tím je?
Teď vím, že můj názor je svobodný od jakýchkoli institucí. V tomto konkrétním případě si myslím, že u slovenských důchodů má pravdu Nejvyšší správní soud.
Michal Bobek: Drasticky řečeno, problémem jsou nabubřelá justiční ega na obou stranách, která nejsou ochotna si vzájemně naslouchat.
Upřímně: Nejvyšší správní soud měl poslechnout a následovat názor Ústavního soudu. Bylo špatně, že to neudělal. Na druhé straně: Ústavní soud dostal vstupem do Evropské unie šanci, aby s ohledem na volný pohyb osob svůj názor přehodnotil. Jenže se mezitím zakousl a trval na svém.
Loni v létě, a to už byl úděs, začal na Nejvyšší správní soud vzkazovat, že za nerespektování Ústavního soudu by mělo být kárné řízení. A co už bylo hodně nekorektní: když Nejvyšší správní soud přerušil další případy slovenských důchodů, dokud se nerozhodne o předběžné otázce, Ústavní soud mu to zrušil a nařídil rozhodnout.
* LN Sám Ústavní soud ale předběžnou otázku do Lucemburku nikdy nepodá, protože mu to stavovská hrdost či pýcha nedovolí: uznal by tím nadřazenost Evropského soudního dvora.
Jan Komárek: To je ošklivé pragmatické vysvětlení... Mám ještě i takové idealističtější: připadá mi lepší, když Evropský soudní dvůr a vrcholné soudy členských zemí kolem sebe spíš tančí. Než aby Ústavní soud položil otázku, a kdyby se mu odpověď nelíbila, rozhodl by se ji nerespektovat. Proto se třeba Spolkový ústavní soud nejspíš nikdy Evropského soudního dvora na nic nezeptá.
Vědí o sobě, že mají velkou moc, a nechtějí ji vůči sobě použít. Vždyť je to blog!
* LN To je pozoruhodný příběh: v říjnu 2006 se dva akademici dohodnou, že budou psát blog o právu - a dnes stránky Jiného práva archivuje Národní knihovna.
Michal Bobek: Jo, ale ta archivuje leccos.
Jan Komárek: Pro mě je v tom neodstranitelný rozpor. Na jedné straně mi samozřejmě lichotí, jaké má Jiné právo postavení. Na druhou stranu vůbec nemám radost z toho, jak moc je lidé berou vážně - vždyť je to blog! A dnes nález Ústavního soudu cituje řeči z Jiného práva.
* LN Myslíte článek?
Jan Komárek: Ale ne - internetovou diskusi pod článkem...
Nejsem teď schopen na Jiné právo psát. Dřív to bylo tak, že jsem si dal ráno kávu a něco mě napadlo, po obědě je pak taková chvilka, kdy se ještě člověku nechce pracovat, tak jsem rychle napsal příspěvek. Jenže ty příspěvky se dnes berou příliš vážně. A když už si dám s něčím práci, je mi líto to dát „jen“ na blog a pošlu to radši do novin. Michal Bobek: Má blok z blogu. LN Bylo vidět, že i zakladatele to zaskočilo: na jejich soukromý večírek najednou začala chodit spousta cizích lidí.
Michal Bobek: Ve mně to zase takový blok nevytváří, ale mám potíž s diskutéry, kteří tam přijdou jen proto, aby to někomu natřeli a ukázali. Začnou se strefovat ve zlé vůli, točit se na marginalitách...
Nechci vypadat jako elitář, ale problém je v tom, že někteří lidé nemají co říct a za každou cenu chtějí psát. A odpuzují tím jiné, kteří co říct mají. Ti, o jejichž příspěvky jsme stáli, nám říkali, že se jim nechtělo do takové debaty vstupovat.
* LN Na to narazila všechna média, zdejší internetové debaty nebývají moc podnětné prostředí. Ale právníci jsou experti na pravidla - jaká jste tedy vymysleli?
Jan Komárek: Mně přišlo nejtransparentnější říct - kdo se nepodepíše, toho vymažu. To je jasné formální pravidlo. Jenže když chce být člověk důsledně transparentní, otočí se to proti němu. Pod sdělením „tento příspěvek byl vymazán správcem blogu“ se rozvíjela debata, proč to někdo smazal. Takže se osvědčuje nenápadné moderování. LN Smazat a nikomu nic neříkat? Jan Komárek: Nejlepší by bylo, kdyby to dělal jeden člověk, aby to bylo konzistentní. Ale jeden člověk nemá čas pořád vysedávat na Jiném právu, takže jsme čtyři.
Jeden diskutér Michala obvinil, že je cenzor. Ale diskutér by se divil, kdo z nás čtyř maže nejvíc.
* LN Kdo?
Michal Bobek: Já to nejsem!
Jan Komárek: Já taky ne!
***
Životopis Michal Bobek se narodil 30. srpna 1977. Vystudoval práva v Praze, později pokračoval v Oxfordu. Pracoval jako asistent předsedy Nejvyššího správního soudu. Dnes je výzkumníkem na European University Institute ve Florencii. Jan Komárek se narodil 30. srpna 1978. Vystudoval práva v Praze, později pokračoval ve Stockholmu a v Oxfordu. Pracoval na ministerstvu zahraničí a poté jako asistent předsedy Ústavního soudu. Dnes učí právo EU na London School of Economics.
Plzeňská fakulta pro mě přestává být srozumitelná. Asi jako byste se ptal v 80. letech, kdo bojuje proti komu v Bejrútu.
Evropský soudní dvůr je v dost nepohodlné pozici. Je pro něj delikátní říct jakémukoli Ústavnímu soudu: „Nemáte pravdu.“
