Lidovky.cz: Co stojí výš: základní lidská práva, nebo nouzový stav?
Pokud vláda z hlediska lidských práv a svobod stanoví určité podmínky omezení, pak ty podmínky platí za nouzového stavu. Což nemusí takhle být: jsou ústavní řády, dle kterých je za výjimečného stavu možné omezit základní práva podstatněji, eventuálně je úplně odsunout. Ale to není náš případ.
Lidovky.cz: To znamená, že v našem případě nemůžeme práva, jako je svoboda pohybu či právo shromažďovat se, zrušit, ale můžeme tomu nastavit limity, jako se děje nyní?
Ano, přitom ale musí být řečeno, za jakých podmínek k tomu dojde. Pokud je stanoveno, že se můžete sejít, musíte však mít roušky a dodržovat rozestupy, jde o to, že nemá-li omezení působit zcela svévolně, má být z nějakého důvodu zřejmé, proč to tak musí být. Od jara se točíme pořád ve stejném kruhu, protože vláda nepříliš zdůvodňuje, proč zakazuje tu či onu věc. Zdůvodnění vypadají v zásadě pořád stejně, a to že se něco zakazuje nebo nařizuje, protože to pomůže k potlačení pandemie. Jde však o to, že ona odůvodnění by měla být subtilnější, k čemu konkrétní opatření míří.
PŘEHLEDNĚ: Může se sportovat či na procházku do přírody? Průvodce houštím vládních restrikcí |
Lidovky.cz: Opatření by tedy měla být podrobněji odůvodněná?
Přesně tak. Když vám někdo řekne, že považuje za důležité nosit roušky vevnitř, přičemž venku to není nutné, a pak, po nějaké ne úplně dlouhé době, řekne, že považuje za důležité nosit roušky i venku, mělo by být zřejmé, co se stalo. Jestli se změnilo působení viru a podobně. Nejde jen o to, jestli to opatření pomůže vymýtit tu chorobu, nýbrž o to, že na druhé straně pořád něco je – ať už přirozená svoboda, či jednotlivá základní práva.
Zdá se, že vládě se to nedaří do svých úvah zahrnout. Pokud řekne, nikam nechoďte, rozhodně nejezděte za hranice, pak by to vyvažování mělo být přesvědčivější, než že jen uvedete, že máme problém a že ho budeme řešit tímto způsobem.
Lidovky.cz: Zmínil jste, že některé země omezují základní práva za situací, jako je tato, ještě víc. Jak?
Nejde nutně o tyto situace, spíš jsem chtěl říct, že najdete různé historické, ale i současné ústavy, jež reagují na výjimečný stav různě. Třeba současná francouzská ústava pracuje s různými typy výjimečných situací. Když by třeba hrozil úplný rozvrat veřejného řádu, může prezident republiky konat vše, aby veřejný pořádek obnovil, nehledě na základní práva.
Kdybychom hledali historický příklad, pak by to byla výmarská ústava, která v Německu umožňovala poměrně velký rozsah omezení základních práv, tedy že bylo hodně situací, za kterých ta práva neplatila. Těch příkladů je víc, u nás to však takto neplatí. Není řečeno, že tato práva neplatí, ale že mohou být omezována a ve chvíli, kdy se tak děje, zkoumáme titul podmínky a míru.
Lidovky.cz: Je tedy k úvaze nějakým způsobem upravit naši úpravu?
Především je potřeba se zamyslet nad ústavním zákonem o bezpečnosti, stejně tak nad krizovým zákonem. Klíčové je však spíš to, jek je toho využíváno ze strany vlády a jak s tím pracují soudy.
Zakázat demonstraci je těžké, základní práva mohou být za nouzového stavu omezena, nikoliv potlačena, říká právník |
Lidovky.cz: Jak s tím pracují?
Soudy šly do značné míry vládě stranou. V zásadě je to dáno tím, že jarní opatření namířená proti šíření epidemie byla neustále měněna, rušena a nahrazována jinými. Ten, kdo je daným opatřením dotčený a chce ho napadnout, je v nevýhodě, protože než o tom začne soud rozhodovat, všechno se třikrát změní. Jde přitom o to, do jaké míry na to soud přistoupí. A tady na to soudy přistoupily tak, že řeknou, že už nemají o čem rozhodovat, protože to neplatí. Přičemž bylo evidentní, že v řadě případů to skutečné omezení základních práv pořád platí, akorát na základě opatření jiného.
Jen ve zcela výjimečných případech správní soudy akceptovaly pozici žalobce a umožnily mu různě měnit žalobní návrh, aby se konečně dostaly k substantivnímu přezkumu.
Nejsem si tedy jistý, jestli ten hlavní problém je v úpravě, nebo v určité nonšalantnosti, s jakou vláda k omezování základních práv přistupovala a přistupuje. A to se obávám, že změnou textace právního předpisu nevyřeší.
Lidovky.cz: Co by to tedy vyřešilo?
Tím, že by soudy začaly vládu klepat přes prsty. Půjdou-li soudy vládě stranou, protože jde přece o epidemii, mnohého tím nedocílí.
Lidovky.cz: Bavíme se tedy zhruba o tomtéž, jako když prezident překračuje své pravomoci, a nikdo s tím příliš nemůže hnout?
Je to zhruba podobné, ale v tomto případě je to jiné v tom, že soudce může být v mimořádně diskomfortním pocitu, že pokud z vládních nařízení něco zruší, něco se kvůli tomu stane a povede to ke spoustě mrtvých. To je samozřejmě hrozně nepříjemný pocit.
