PETRA PROCHÁZKOVÁ PRAHA Hvězdy ruské demokratické scény 90. let pohasly. Zbytek stran a hnutí se namísto sjednocení totálně rozhádal a rozdělil na desítky marginálních skupinek.
Ruská opozice má dnes tolik kandidátů na prezidenta, kolik mají demokratické strany dohromady členů. Demokraté sami uvádějí tento fakt jako příklad toho nejčernějšího humoru. Ruská demokratická opozice, která vzkvétala v první polovině 90. let a která usedla ve vysokých státních funkcích, zaznamenává dnes katastrofální úpadek.
90. léta jsou nenávratně pryč „Inteligentní lidé mají hodně co říci, ale zpravidla se spolu nedokážou domluvit ani na tom, zda jedna a jedna rovná se skutečně dvě, nebo zda za určitých okolností tato stará pravda nemusí platit,“ tvrdí s úsměvem jedna ze služebně nejstarších představitelek demokratického hnutí v Rusku Valerie Novodvorská. Po pádu SSSR se i jí zdálo, že demokraté se navěky ujmou vedení země. Po krátkém období slávy v první polovině 90. let došlo k drobení se jednotlivých skupin na stále menší skupinky. Důvodem byly na jedné straně nepovedené ekonomické reformy, nedotažené do konce a špatně popularizované, z čehož vyplývala krajní nespokojenost občanů. Druhým důvodem byly nezkrotné ambice jednotlivých demokratických vůdců, kteří se nedokázali smířit s tím, že někdo z nich bude hrát první a ostatní jen druhé housle. Současná situace je blízká katastrofě. V parlamentních volbách 2. prosince sociologové předpovídají, že se demokraté do Dumy vůbec nedostanou. Překročit zákonem stanovenou sedmiprocentní hranici se nepodaří zřejmě ani hnutí Jabloko, ani o něco mladšímu Svazu pravých sil.
Prodemokratických voličů ubývá Podobně demokraté dopadnou zřejmě ve volbách prezidentských. Řadu posledních měsíců volají všichni demokratičtí vůdci po tom, aby demokratická opozice vybrala jediného kandidáta. Jen tak může být důstojným soupeřem Kremlu v čele s Vladimirem Putinem. Už nyní ale na prezidenta chce kandidovat expremiér, dnes vůdce Národně demokratického svazu Michail Kasjanov, vůdce Jabloka Grigorij Javlinskij, jeden z lídrů Svazu pravých sil Boris Němcov, otazník ještě visí nad šachovým velmistrem Garrim Kasparovem, předsedou Sjednocené občanské fronty a hnutí „Jiné Rusko“. Ovšem sociologové všechny tyto kandidáty varují – někteří nedostanou ani tolik hlasů, kolik členů má jejich rodina. Voličů, kteří v Rusku zastávají demokratické ideje, za posledních 15 let dramaticky ubylo. Kromě toho se část demokratů vedená Kasparovem rozhodla proti Putinovi spolupracovat i s čertem a ďáblem a vytvořila koalici „Jiné Rusko“ společně s nacionálbolševiky skandálního Eduarda Limonova. To od široké koalice odradilo „principiální“ Jabloko a Svaz pravých sil. Došlo k dalšímu rozdělení nejen opozice, ale i zbytku jejích skalních příznivců.
Demokratické strany prakticky nemají přístup do sdělovacích prostředků, mají problémy při organizování veřejných akcí, pociťují stále větší nedostatek financí. Původní finanční zdroje, díky kterým v 90. letech demokraté mohli vyvíjet značné aktivity navzdory nicotné členské základně, byly Kremlem radikálně omezeny. Například byznysmeni, kteří financovali strany i média sympatizující s demokraty, museli odejít do zahraničí nebo sedí ve vězení. Vladimír Gusinskij je sice údajně stále štědrým donátorem ruských demokratů, ale jeho možnosti jsou od chvíle, kdy utekl do Izraele, omezené.
Židovský původ? Smůla Michail Chodorkovskij, kdysi prezident společnosti Jukos, sedí v trestanecké kolonii. Právě o něm se hovořilo jako o možném Putinově nástupci. V ruském prostředí ovšem židovský původ prakticky vylučuje možnost být zvolen nejen prezidentem.
Přestože v Rusku jsou dnes demokraté považováni za marginální politickou sílu, v zahraničí jsou představitelé opozice stále známí. Jenže demokraté nejsou v Rusku nyní v módě. Podle politologů je třeba, aby ti, kteří se zdiskreditovali chybami, odešli. Na jejich místa nastoupí ti, kteří přežijí současnou Putinovu epochu nebo se narodí až po ní.
