Při sledování hádek mezi možná bývalými a současnými voliči ODS ve virtuálním světě mi málem unikla jedna báječná novinka z oblasti vylepšování krevního hematokrytu pro sportovce vytrvalostních sportů. Kyslíkový stan je zapomenut. Nyní je to maska, která prý simuluje stav ve vysokohorském prostředí i nad šest tisíc metrů a na rozdíl od stanu, ve kterém se muselo spát, si zde údajně vystačíte s hodinkou rozdělenou do krátkých intervalů. Ovšem - opakovaně. To jsou mi věci.
Masky pamatuji plynové. Jednak z vojny. Byly neblaze proslulé při tak zvaných rychlých přesunech, nebo při nácviku v plynové komoře. Do ní nám vpustili slzný plyn a my, dobří kamarádi, jsme si jen tak z legrace navzájem přiškrcovali hadice. Hlavně však vzpomínám na klukovská léta, kdy jsme vlastnili plynové masky z války po Němcích, které jsme získávali ve sběrnách. Myslím, že byly na houby. A k čemu nám tedy sloužily? V té době jsme se zabývali kopáním bunkrů, tak jsme tomu říkali. Bylo to něco jako poněkud stísněnější zemljanka. Měli jsem jich ale víc vedle sebe propojených chodbičkami, řekl bych spíš „plazničkami“. V bunkru jsme rozdělali oheň, nasadili si plynové masky a seděli v tom kouři.
Stejně jako vysoko v horách i tam byl „menší obsah kyslíku“. Jak jsme to přežili, mi není jasné, ale přežili.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
