Před 230 lety se narodili dva vědečtí rivalové Louis Gay-Lussac a Humphry Davy
Takřka stejně staří, odborně se ctili, avšak v laboratořích si šli na dálku po krku, poněvadž jednak si hráli na stejném písečku, jednak patřili k národům, které spolu byly odjakživa na kordy.
Louis-Joseph Gay-Lussac se narodil 6. prosince 1778 poblíž středofrancouzského Limoges. Otec coby královský prokurátor revolucí společensky i finančně velmi tratil. Louis-Joseph za značného strádání vystudoval pařížskou Polytechniku, kde propadl chemii a stal se chráněncem slavného Clauda Bertholleta. Dotáhl to na profesora Polytechniky a College de France, zemřel v roce 1850.
Humphry Davy poprvé nabral dech jen o pár dní později, 17. prosince 1778, v rybářském městečku na jihozápadním cípu Anglie. Otec byl řezbář. Humphry k chemii (doslova) přičichl jako lékárnický učeň, avšak žádné vyšší formální vzdělání v ní nezískal (ostatně v Británii, na rozdíl od Francie, tehdy ještě pořádně nebylo kde). Nakonec se stal profesorem v londýnské Royal Institution. Zemřel roku 1829.
Oba se proslavili i jinými vědeckými objevy, ale teď k tomu šermu zkumavkami.
V roce 1807 Davy objevil dva nové prvky – sodík a draslík. Napoleon, který vědě fandil, nechal Davymu udělit medaili za galvanismus (navzdory válečnému stavu mezi oběma zeměmi!). A vyzval „své“ badatele, aby se nenechali od nepřítele zahanbit.
Gay-Lussac (se spolupracovníkem Thénardem) pak první připravil sodík a draslík v gramovém množství, nutném pro stanovení jejich vlastností. Davy to nazval „chováním dobyvačných generálů, které nemá nic společného s vědeckou etikou, sdílenou společnou republikou vědění“.
Potom Gay-Lussac (oxidací kyseliny chlorovodíkové) objevil chlor, ale Berthollet jeho objev neuznal a nenechal ho publikovat, takže historickou prioritu získal Davy, který v roce 1810 Gay-Lussakovy pokusy zopakoval. Prvek nazval chlor.
V roce následujícím si jeden francouzský výrobce mýdla, ledku a sody všiml, že výluh z popela mořských řas po přidání oxidujících chemikálií uvolňuje fialové páry kondenzující v šedočerné krystaly. Ty se dostaly k prozkoumání až ke Gay-Lussakovi, který 6. prosince 1813 (dal si to k pětatřicetinám) referoval v Akademii věd o objevu nového prvku, který nazval jod (ioeidés je řecky fialový). A 12. prosince to zveřejnil.
Jenže – den nato do akademie dorazil Davyho dopis (s datem 11. prosince) o objevu nového prvku! Při Angličanově nedávné návštěvě v Paříži mu totiž hostitel Ampere krystaly pro zajímavost ukázal, což host pochopil jako nepřímou výzvu k jejich analýze. Traduje se, že aby neztrácel čas, experimentoval i v hotelovém pokoji.
Vzájemné soutěžení obou vědců podstatně urychlilo objevování nových sloučenin.
