Okoloniích mravenců a jiného sociálního hmyzu se sice někdy mluví jako o inspiraci pro rovnostářské společnosti, ale ve skutečnosti si jedinci v mraveništi nejsou rovni ani v „právu na spánek“, ukazuje výzkum Deby Lee Cassillové z University of South Florida.
Ta se zabývá mravenčím problémem, který doslova a do písmene pálí jižní oblasti Spojených států, ale i další teplejší lokality světa. Je to invaze „ohnivého“ mravence Solenopsis invicta. Jde o hospodářsky významného škůdce, ale i velmi nepříjemného souseda – jeho kousnutí připomíná pálení ohně. Do USA se dostal z Jižní Ameriky.
Jeho šíření omezují spíše tuhé zimy než lidská snaha. Výjimkou je Austrálie, kde se podařilo mravenčí invazi z roku 2001 rychle podchytit a tažením proti ní za 175 milionů australských dolarů (2,5 miliardy korun) patrně zcela vymýtit. V zemích, kde je invaze dávnějšího data, by bylo důsledné vyhlazení mravence příliš nákladné, a tak se spíše hledají jiné možnosti. Vědci se proto snaží poznat druh ze všech stran a najít nějakou Achillovu patu.
Deby Lee Cassillová se dokonce rozhodla zjistit, kolik toho mravenci naspí. „Vlastně jsem chtěla zjistit, jak líné jsou královny,“ řekla pro stanici BBC.
Vědci nečekali, že by mravenci dodržovali noční klid, protože většinu života stráví pod zemí. I tak je však překvapilo, že valná většina kolonie vystačí celý život jenom s krátkými „šlofíky“, často o délce pouze mírně přesahující jednu minutu. A protože takový spánek ani mravenci nedodá sílu na dlouho, dopřávali si dělnice ze sledované kolonie „šlofík“ až 250krát denně. V průměru takto naspaly za den 4 hodiny 48 minut.
Královny (zkoumaná kolonie měla tři) usínaly „jenom“ asi 90krát za den průměrně na šest minut. Celkem tedy za den naspaly asi devět hodin.
U dělnic šlo většinou o lehký odpočinek (s otevřenými ústy a nataženými tykadly), ze kterého se při vyrušení snadno probraly. Královny ale také na rozdíl od dělnic upadaly do hlubokého spánku (složily tykadla, zavřely ústa), ve kterém se jim podle floridských vědců velmi pravděpodobně zdály i sny. Čas od času začaly navíc rychle klepat tykadly. „Mohlo by se jednat o jakousi obdobu REM spánku u obratlovců,“ spekulovali vědci v článku otištěném v časopise Journal of Insect Behavior.
Kupodivu královny také pořádaly jakési spánkové dýchánky: obvykle se držely v různých komůrkách, ale na spánek se sešly a usnuly „položeny jedna na druhé jako psi“, popsala Cassillová nezvyklé chování pro BBC.
„Nespavost“ dělnic znamená, že v danou chvíli je v mraveništi vzhůru nejméně osmdesát procent dělnic. Vždy se tak najde dost ochotných kusadel, která přispěchají do práce nebo na pomoc královnám. Právě na nich z hlediska druhu záleží.
Dělnice tohoto druhu žijí maximálně rok, spíše méně, královny pak v průměru kolem šesti let. A to rozhodně nejsou mezi příbuznými rekordmankami: jsou známy i druhy mravenců, u kterých královny žijí i déle než 40 let.
