Dělat poradce na ministerstvu a zároveň mít konzultantskou smlouvu s firmou, která je na dotyčném ministerstvu do značné míry závislá, je mírně řečeno nekorektní. I kdyby Martin Bursík nevynesl z ministerstva ani chlup, neumí se jistě rozdělit na dvě osoby, které nejsou schopné informace ze dvou zdrojů o jediném oboru v jediném mozku nechat nepropojené. U podnikatele s informacemi je v Česku podobné chování běžné. Že by takto jednal napravovatel poměrů české politiky, je absurdní, směšné a Bursíkovi to před volbami jako kandidátovi láme vaz.
Pracovat jako konzultant se smlouvou, která je napsaná tak gumově, že z ní nelze vyčíst nic o obsahu práce konzultanta, je obousečné. Veletucty konzultantů v Česku nejsou žádnými konzultanty, ale spíš lobbisty, a je úplně jedno, zda své služby skrývají za právní, mediální či strategické analýzy. Jenže když pak takový konzultant přestoupí do politiky, nemůže čekat, že mu na základě upřímně svraštělého čela budeme věřit, že jako konzultant byl jiný, lepší.
Zarážející je též, s jakou lehkostí se v tuzemsku můžete dostat na výplatní pásku eráru, aniž by tento po vás, třeba ve smlouvě, vyžadoval elementární loajalitu. Když se Martin Bursík hájí, že žádný zákon neporušil, má možná pravdu, jeho problém je ale v tom, že vždy tvrdil, že zelení jsou slušnější a věcnější a otevřenější než ostatní. Pan Bursík si musí být vědom toho, že za konzultantskou etiku, kterou předvedl vůči státu, by v normální firmě dostal výpověď, na hodinu. Že mu ministr neměl co schvalovat? Možná to panu Bursíkovi v květnu pomohou pochopit voliči.
Čtěte „Dvojí hra... “ na straně 1
