DRÁŽĎANY/PRAHA „SPD je menší, ne tak ale sociálnědemokratická myšlenka. Jsme připraveni bojovat, vrátíme se,“ zvolal včera do pléna na stranickém sjezdu v Drážďanech odcházející předseda německé sociální demokracie (SPD) Franz Müntefering.
Na konci jeho projevu se mu i za tato slova dostalo bouřlivého potlesku. Na tváři všech přítomných bylo v ten moment možné pozorovat veliké nadšení. Jednalo se však jen o zdání. SPD se totiž po drtivé porážce v nedávných volbách a po odchodu do opozice nachází v hluboké krizi.
Třídenní drážďanský sjezd pro ni s trochou nadsázky představuje nový startovní výstřel, který má být začátkem návratu na vítěznou vlnu. A se začátkem nové éry souvisí i nový šéf, jímž byl včera formálně zvolen bývalý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel, na jehož jméně se SPD shodla už po debaklu v zářijových volbách. „Musíme si znovu začít věřit,“ říkal včera Gabriel partajním kolegům, když mu blahopřáli ke zvolení.
Mezi úkoly nového vůdčího týmu, jehož členkou se zřejmě stane i nová generální tajemnice strany Andrea Nahlesová, bude patřit také nová definice toho, jak vlastně „sociálnědemokratická myšlenka“ v Německu v 21. století vypadá. SPD se totiž podle některých pozorovatelů nachází znovu po padesáti letech na historické křižovatce.
Před padesáti lety přestala být SPD díky novému programu přijatému na sjezdu v Bad Godesbergu dělnickou stranou. Stala se vskutku lidovou a rázem tak byla pro voliče přitažlivější. Godesberský program navíc vydláždil cestu do kancléřského úřadu osobnostem typu Willyho Brandta nebo Helmuta Schmidta. V bodu nula se však SPD nachází i nyní. Podle devětašedesátiletého Münteferinga si SPD zavinila porážku v zářijových volbách částečně sama. (SPD získala jen 23 procent hlasů, což představuje historicky nejnižší poválečný výsledek.)
V předvolební kampani prý příliš nejasně říkala, „s kým, co a jak chceme prosazovat“. V praxi tato věta znamená, že strana si na drážďanském sjezdu musí vyřešit to, jak se do budoucna postavit k nepopulárnímu programu restriktivních sociálních reforem Agenda 2010, který vznikl v roce 2003 za vlády tehdejšího sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera.
SPD v Německu vládla dlouhých jedenáct let v kuse, v posledním období ve velké koalici s CDU/CSU. K porážce však podle některých expertů přispělo to, že se v této době podařilo prosadit postupné zvyšování věku odchodu do důchodu ze současných 65 na 67 let.
I nový šéf strany si ostatně uvědomuje, že SPD stojí na začátku nové éry. „Zažijeme zde generační výměnu, pokud se má SPD vrátit k bývalé velikosti, nesmí zůstat, jak je,“ řekl ještě před sjezdem Gabriel. SPD kromě toho musí získat zpět patronát nad levicovou částí voličského spektra, o který přišla vinou postkomunistické Levice, zvláště na východě země.
Šestiminutový aplaus Německá média si však kladou otázku, zda je padesátiletý Gabriel vhodným vůdcem pro nadcházející období. Muž, přezdívaný Siggi Pop, proslul „činorodostí“, která, jak připomněl týdeníku Der Spiegel, dostala SPD v minulosti několikrát do problémů. Ve „špatných dnech“ údajně Gabriela ovládá idea, že je schopen přesvědčit všechny kolem sebe vlastní hlasitou vyřídilkou a ohňostrojem nápadů. Jeho partajní kolegové v něho ale bezmezně věří, což dokazuje jeho drtivé vítězství ve volbách nového předsedy (svůj hlas mu dalo 472 z 515 hlasujících). Jeho včerejší projev o „novém startu“ vyvolal všeobecné nadšení a jak poznamenaly agentury i „více než šestiminutový potlesk vstoje“.
***
Před prohranými volbami prý SPD nejasně říkala, „s kým, co a jak chce prosazovat“
„Pokud se má SPD vrátit k bývalé velikosti, nesmí zůstat, jak je,“ řekl Gabriel
