Ministr školství Liška má do konce roku připravit návrh, jak odškodnit studenty, kteří byli vyloučeni za komunistického režimu z vysokých škol. Je chvályhodné, že vláda nechce otálet, patrně i proto nebudou studenti odškodněni zákonem. Na stole jsou různé varianty, tj. odškodňovat vyloučené mezi lety 1948-1989, nebo pouze v letech ’48 až ’53, případně ’56. Je jasné, že spravedlivý a zároveň operativní (rychlý) nástroj pro vyselektování těch, kteří vyletěli kvůli mizernému prospěchu, a těch, kteří se stali obětí politické šikany, je takřka nemožné. A zároveň je nepochybné, že z politických důvodů se vylučovalo až do roku 1989.
Pro první vlnu vylučování nepochybně, pro léta následující určitě -a vlastně lhostejno, zda do roku ’53 či ’56 - by se mělo odškodňovat paušálně. Pro studenty vyhozené v druhé polovině let osmdesátých je zase odškodňování sporné, vždyť kdo chtěl studovat, po listopadu 1989 neměl překážky žádné a spousta lidí příležitost využila. Hodlá-li vláda pomoci vyhozeným studentům, kteří mají malé důchody také kvůli chybějícímu vzdělání, měla by mávnout rukou nad tím, že se sveze i nějaký ten repetent. Uvážíme-li, že těch, kterých se to týká, je pouhých pár set, lze toto riziko podstoupit. Studenty vyloučené později, a tudíž lidi mladší je možné podrobit zkoumání, případně zdlouhavému dokazování, aniž se vystavujeme riziku, že nebude koho odškodňovat.
Čtěte „Peníze pro...“ na str. 4
