,,Můžeme usuzovat, že negativní vliv na dětskou obezitu pandemie měla,“ potvrdil pro Lidovky.cz Michal Kalman z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Dodává, že zatím však nelze s jistotou říci, o jak velký nárůst hmotnosti se u českých dětí jedná. Některé příklady z ordinací ale již dokládají, že situace může být na pováženou. ,,U nás na klinice jsme vyšetřili během jara několik dětských obézních pacientů, u kterých byl nárůst hmotnosti za období pandemie i dvacet, třicet nebo i čtyřicet kilo,“ sdělila webu Lidovky.cz Eliška Sovová, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace z olomoucké fakultní nemocnice.
Již před pandemií bojovalo s nadváhou každé čtvrté dítě v Česku, každé sedmé bylo obézní. Dlouhé měsíce strávené doma před počítačem, bez kroužků a většiny sportovních aktivit, kterým dala stopku protiepidemická nařízení, tak situaci vůbec nepomohly.
Doporučené množství pohybové aktivity, což je u školáků sedm hodin fyzické aktivity týdně, v době pandemie splňovalo podle zatím nezveřejněného průzkumu Michala Vorlíčka z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci pouze 23 procent žáků druhého stupně základních škol. V období před covidem to bylo více než dvojnásobek, konkrétně 48 procent. ,,Průzkum probíhal u šesťáků a sedmáků ve školách v Poděbradech, Hranicích na Moravě a ve Vsetíně,“ dodal pro web Lidovky.cz.
JAK ČASTO BY SE DĚTI MĚLY HÝBATVĚK 3–6 LET ■ každý den nejméně 60 minut pestré neorganizované aktivity střední intenzity, a to buď naráz, či během aspoň 10minutových chvilek ■ aktivity by měly být zábavné, bezpečné a různorodé VĚK 7–18 LET ■ každý den minimálně 60 minut pestré, alespoň střední intenzivní pohybové aktivity nebo sportu, a to naráz či v rámci 10minutových chvilek ■ aktivity, které zlepšují zdravý růst kostí (např. skákání), trénink svalové síly a flexibility minimálně 2× týdně, aktivity zvyšující fyzickou odolnost Zdroj: WHO |
Na úbytku pohybových aktivit (nejen) dětí se drsně podepsala pandemie. Kvůli přechodu na distanční formu výuky odpadly školní hodiny tělesné výchovy, aktivnějším jedincům uzávěra znemožnila sportování v mimoškolních kroužcích a klubech. Kvůli tomu nejmladší generace ztratila rutinu pravidelného pohybu, což se neblaze podepsalo na datech o růstu průměrné váhy tohoto segmentu populace.
Že někteří školáci přestali kvůli koronakrizi úplně sportovat, vyplývá i ze společného průzkumu soukromé školy Newton University, serveru vysokeskoly.cz a agentury Behavio. Na otázku, co se v životě studentů během pandemie změnilo, odpověděla třetina z 1760 maturantů, že už nesportují. U žáků nižších ročníků středních škol tuto možnost vybralo 16 procent z 900 dotázaných.
„Mládež podle několika studií přibrala na tělesné hmotnosti v průměru o několik kilogramů. Hrozí, že si nejmladší generace nevypěstuje návyky k pravidelnému pohybu a tím ke zdravému životnímu stylu,“ uvedla Česká unie sportu (ČUS) ve své výzvě k politikům, aby přestali brát sport a pohyb jako zbytnou volnočasovou aktivitu a zahrnuli podporu těchto činností do svých programů pro podzimní volby. Organizace, jíž velí vlivný advokát Miroslav Jansta, mimo jiné žádá o přidání alespoň dvou hodin tělocviku do rozvrhů týdně.
Špatný životní styl s nedostatkem pohybu je v Česku hlavní příčinou nadváhy a obezity, kterou u nás trpí 71 procent mužů a téměř 57 procent žen, uvedla ČUS.
Kýžený pozitivní vztah ke sportu tak, aby se stal přirozenou součástí života jedince, je nutné budovat od útlého věku. „Z našich zkušeností vyplývá, že největší vinu na tom, že se děti nehýbou, mají rodiče. Ti by proto měli jít příkladem a motivovat své potomky k pohybu. Ideální jsou kolektivní sporty, kde si děti vytvoří partu kamarádů a odpovědnost za kolektiv je donutí chodit na trénink i tehdy, kdy se jim zrovna nechce,“ řekla Hana Moučková, starostka České obce sokolské (ČOS). Ta po restartu sportovních aktivit registruje vyšší účast na jí pořádaných akcích.
Bolesti zad i psychika
S obezitou je neblaze spojená řada zdravotních problémů, jež mohou u jedince započít už v jeho raném dětství – od vysokého krevního tlaku přes poruchy krevních tuků a cukrovky 2. typu až po dřívější nástup srdečně cévních onemocnění. U obézních dětí se často objevuje i vadné držení těla, jež se následně promítá do potíží s bolestmi zad či postižení kloubů.
„Ortopedické problémy, například poruchy velkých kloubů či páteře, ve finále omezují pohyb a tím přispívají k dalšímu zvyšování tělesné hmotnosti,“ řekl webu Lidovky.cz Bohuslav Procházka, vedoucí pracovní skupiny obezitologie a preventivní kardiologie Odborné společnosti praktických dětských lékařů (OSPDL).
S obezitou se pojí i psychické problémy, jež pramení ze zhoršeného postavení dítěte v kolektivu. ,,U dorostenců, kteří trpí obezitou, zaznamenáváme vyšší podíl sebevražd,“ řekl Procházka.
Mnohé rodiny obezitu u svého dítěte omlouvají; tvrdí, že se jedná o geny, s čímž nelze nic moc dělat. V mnoha případech se přitom jedná jen o důsledek špatného životního stylu. Odborníci upozorňují i na nevhodný jídelníček. Zmiňují také, že nezdravé stravování mohlo být pro některé jedince způsobem, jak vzdorovat psychické nepohodě během pandemie. „Zároveň děti čelily i domácí nudě, která vedla mimo jiné až k přejídání,“ řekla předsedkyně OSPDL Alena Šebková.
Jít příkladem
Dle lékařů je dětská obezita vždy svázaná s životním stylem celé rodiny, proto i léčba je záležitostí všech jejích členů. Přitom platí, že pravidelný pohyb nezbytně musí doplňovat vhodně zvolené zdravé stravování. Pokud ratolest bojuje s váhou, je na rodičích, aby doma změnili jídelníček a sami šli příkladem. Základem jsou časté, malé porce, dostatek zeleniny, pití vody, maximální omezení uzenin, soli a podobně.
„Celá rodina musí přijmout změnu životního stylu, ke které patří zvýšení pohybové aktivity – musí však být pravidelná a pro dítě lákavá,“ řekl Procházka.
Neblahý vliv na tloustnutí nejmladší generace měl i fakt, že v řadě domácností se během koronavirové uzávěry posouvala večerka, i malé děti uléhaly ke spánku až okolo půlnoci. „Máme-li takto rozhozený režim dne, strádá naše ukotvení, ztrácíme jistoty,“ řekla Šebková. Ze stejného důvodu se však lékaři dle ní teď setkávají ve vyšší míře i s tím, že u mladistvých přibývá podvyživených a pacientů trpících poruchou příjmu potravy. Dle Šebkové jde o jednu z reakcí na nucenou sebeizolaci a stres.
