Nevíme, proč si ODS vybrala na ministra životního prostředí Pavla Drobila. Nevíme ani, proč se spekuluje o jeho nahrazení Martinem Římanem. Spekulace o jménech, ten zlatý hřeb české politiky, nechme povolanějším. Zato tušíme, že ODS má systémový problém. Nespočívá v samotném vládním křesle – to klidně obsadí nějaký univerzální ministr. Systémový problém spočívá v tom, že ODS nemá žádnou osobnost kompetentní ve věci životního prostředí – to je člověk, který ani nemusí být ministrem, ale má své renomé a je schopen utvářet i vysvětlovat ekologickou politiku ODS.
A co je horší, ODS nad hledáním (či pěstováním) takové osobnosti zlomila hůl. Ať už byl Mirek Topolánek jakýkoliv, tu roli se pokusil obsadit Davidem Vodrážkou. Že byla ta volba tragikomická? Jistě, ale aspoň signalizovala zájem. Jenže když ODS navíc lehkomyslně pustila Bedřicha Moldana, když jeho senátní křeslo přenechala Lucii Talmanové, vyslala jasný signál, že na tuhle kompetenci kašle. Moldanův přestup do TOP 09 byl už jen logický.
Aby bylo jasno, tím není řečeno, že Moldan by byl ideálním Drobilovým nástupcem. Při vší úctě k Moldanovi jako vědci i politikovi už nemá energii ani kontakty, aby zvládal korupčně citlivé balvany typu ekotendru. Je to ovšem muž, který mohl Česko i ODS reprezentovat na setkáních, kde jde o víc než jen o „spekulace o jménech“.
Takže shrnuto: Má ODS osobnost kompetentní v životním prostředí? Někoho, kdo může o problémech diskutovat i jinak než Drobilovým odkazem, že četl knihu Václava Klause i vystoupení Martina Bursíka? Nemá. A dělá něco pro to, aby ho získala? Nedělá. Místo kompetentní osobnosti hledá ministerské kandidáty, kteří reprezentují partu A či partu B. I to je vzkaz voličům.
