Proč ve chvíli, když se již čtvrtý den točí aféra Barták, vyjde v jedněch novinách s Bartákovým šéfem a ochráncem Miroslavem Kalouskem dvoustránkový (!) rozhovor o penzijní reformě (!), v němž není o milém Bartákovi ani slovo (!)?
Vysvětlení první: klasický cover up, pokus o překrytí průšvihu jiným tématem. Vysvětlení druhé: noviny dělaly rozhovor ještě před a dodávat nic nemělo smysl, protože ministr financí odmítá případ komentovat. Česká mediální zkušenost sice učí, že značná část spikleneckých teorií a zvláštních načasování je ve své podstatě banální, ale... kauza Barták je prostě příliš velká na to, aby člověku neskákaly složitější hypotézy samy do hlavy.
Nevíme, zda se něco zlého přihodilo; víme jen, že William Cabaniss nařkl Martina Bartáka. Proč tři roky mlčel? A proč teď promluvil? Možná vysvětlení jsou v podstatě tři: osobní, politické a obchodní.
Politické: není to tak dávno, co Kalousek nařkl Alexandra Vondru z lobbování pro Steyr a jejich obrněné Pandury. To, co byl ve Vondrově podání boj za dodržování spojeneckých závazků vůči NATO a (Americe zvláště), se v interpretaci Kalouskově stalo špinavým lobbingem. Pěkný a velmi tvrdý úder. Napálit skrz spřízněné diplomaty Bartáka – jehož kontakty mohla nyní využívat Kalouskova topka – by byl od Vondry stejně tvrdý return.
Osobní: management Tatrovky Bartáka velmi, velmi špatně snášel; přičemž si na něj netroufl, dokud jej kryl silně „proamerický“ premiér Topolánek. Odkrytý Barták je snadný cíl.
Obchodní: napsali jsme, že vysvětlení jsou v podstatě tři. Jenže to nijak neznamená, že by jedno vylučovalo druhé. Barták ztratil neprůstřelné krytí, proto si na něj Američané konečně vyšlápli, navíc se v nejvyšší politice objevili lidé, kterým odstřel Kalouskova náměstka přišel více než vhod. Hlavní vektor se však odvažujeme cítit tam, kde teče nejvíce peněz. Money matters.
Vstup postkomunistických zemí do NATO byl ve Spojených státech podpořen silným lobbingem zbrojařských firem. Jak se mají vyrovnat s tím, že v Česku navzdory přezbrojování armády neudělaly jediný velký obchod?
Ačkoli stále píšeme o ekologickém supertendru, ve vzduchu je ještě větší kšeft: dostavba Temelína. Na ni americký byznys zbrojí už dlouho (souvislost s posílením U. S. Embassy je čistě náhodná), Američané si vytvářejí přehlednější terén v boji o zakázku desetiletí.
Nebo je to všechno úplně jinak. Nedělejme si iluze: o velkých obchodech víme vždy jen to, co někdo nechat prosáknout chce.
Omluva v předklonu. Má-li někdo dojem, že se tady v Chlívku tváříme přechytrale, hnedka to napravíme. Postrach českých médií, pan Pavel Šafr kdysi prohlásil, že za každou demenci v novinách je odpovědný nějaký konkrétní dement. V sobotní Orientaci se psalo o jisté Daně Milbank, ale ta dementní není. Dana Timothy Milbank, dlouholetý politický reportér The Washington Post, je chlap jako poleno. Dámu z ní udělal konkrétní dement jménem Kamberský.
Pondělí ŠAJTLE Ondřeje Suchana
Úterý CHLÍVEČEK Petra Kamberského
Středa ARCHIV Petra Zídka
Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Petra Koláře
Pátek STŘELNICE komentátorů LN
Sobota ZKRATY A VÝBOJE Ondřeje Štindla
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
