Akademicky vzdělaný, vysoce inteligentní a mladý -nedávno oslavil třicítku. Takový je Ignácius Reilly. Pracovní trh by z něj měl šílet blahem, Reilly by měl být žádaný a snadno se uplatnit. Ale bohužel, Ignácius je také tlustý a přespříliš úzkostný, takže zůstává bez práce.
Přesně takhle vykreslil spisovatel John Kennedy Toole hlavního hrdinu svého románu Spolčení hlupců. Jak už název napovídá, Ignácius má pocit, že se proti němu svět spikl. Myslí si, že je nezaměstnaný, ne proto že je neurvalý tlouštík, neustále navlečený do stejného oblečení s loveckou čepicí na zpocené hlavě, ale protože se zaměstnavatelé báli dát práci člověku, který je chytřejší než oni.
Román, který slavil v osmdesátých letech velké úspěchy, čtenáře provází pracovními útrapami nebohého vysoce inteligentního tlouštíka, kterého častokrát zradí vlastní tělo.
Skuteční tlouštíci se v reálném světě mohou cítit ve dvacátém prvním století podobně - jako by se celý svět proti nim spikl. V médiích se objevují různé studie, hlavně z ohniska obezity Spojených států, které dokazují, jaké nevýhody tloušťka v práci přináší.
„Obézní člověk může být zrovna tak líný, pracovitý, aktivní či pasivní jako člověk hubený, nezáleží na postavě,“ brání se jakýmkoliv předsudkům Kristina Stiefelová z personální agentury Axial, ale připouští, že některé situace pro obézní lidi nejsou šťastné: „Nevýhodou je, přijde-li k pohovoru a působí nezdravě - je třeba upocený a udýchaný, to pak nejlepší dojem neudělá.“
Obezita tedy není sama o sobě degradující a tlouštíci při pohovoru nedostávají automaticky minusové body za vzhled. Důležité je, jak se sami cítí a jak jsou se sebou spokojení. Pokud jsou se svým tělem smíření, působí vesele a pohodovým dojmem, není nic ztraceno. Horší je to s lidmi, které jejich přebytečná kila trápí natolik, že si nejsou jisti sami sebou.
Existují ale i povolání, která už v náplni práce mají zakódovaná určitá kritéria; taková se pak stávají tlouštíkům zapovězená. Mezi taková patří třeba stevard a stevardka v letadle, kde by obézní zaměstnanci měli problémy pohybovat se v těsných prostorech. Další jsou pak reprezentativní pozice.
„Hledá-li zaměstnavatel reprezentativní typ zaměstnance, obézní člověk se dostává do nevýhody,“ poznamenává Kristina Stiefelová a pro uklidnění dodává: „Neznamená to však, že obézní člověk bude horším zaměstnancem.“
Sama Stiefelová jako zaměstnavatel žádné špatné zkušenosti s obézními pracovníky nemá. „Ani jsem nezaznamenala, že by to naše klienty nějak trápilo,“ dodává.
Spolčení výzkumů Obézní lidé si tedy na diskriminaci stěžovat nemůžou. Musejí ale počítat s tím, že reprezentativní pozice jsou obsazované reprezentativními lidmi, jak se dnes krásným a prvoplánově sympatickým slečnám ve věku pod třicet let říká.
Američané se ale snaží sami sobě i zbylému světu neúnavně dokázat, jaké nevýhody obezita přináší. Tak třeba američtí ekonomové Cristie Engiman a Michael Ouyang vypracovali studii, jak jsou na tom obézní lidé s platem. Zjistili, že každý tlouštík bere v průměru o devět procent menší plat, než jaký mají jeho o kilogramy lehčí kolegové. Ženy baculky jsou na tom pak ještě hůř - vydělávají o celých sedmnáct procent méně než kolegyně se standardními mírami. A úplně nejhůř na tom jsou lidé malého vzrůstu a velké váhy, ti podle studie vydělávají o dvacet procent méně. Čím to je? Ekonomové došli k logickému vysvětlení, že s fyzickou atraktivitou úměrně roste i sebevědomí. Právě to je pak klíčem k rychlému kariérnímu růstu a lepším platovým podmínkám.
Jiný výzkum, který provedla Duke University v Severní Karolíně, přišel s tím, že obézní zaměstnanci daleko více stonají než ostatní. V práci chybějí v průměru třináctkrát častěji než hubeňouři.
V Británii oslovení personalisté podle BBCCzech raději hledají práci hubeným lidem. Obézní pracovníky považují za méně pracovité.
Americká vysoká škola pro medicínu zaměstnání a životního prostředí také potvrdila, že u obézních zaměstnanců dochází k častějším absencím, a navíc ještě zasadila další ránu. Pokud do práce dorazí, tlouštíci jsou v průměru o dvě procenta méně produktivní než ostatní pracovníci. Pod takovou kanonádou různých „vědeckých faktů“ se lidé s kily navíc oprávněně mohou cítit stejně jako Ignácius Reilly.
Pravá povaha tlouštíků „Každá osobnost je neopakovatelná, a proto si vyžaduje individuální přístup. Každá,“ upozorňuje psycholog zaměřený na práci Luděk Kazda. Klasická představa dobrosrdečného tlouštíka, vždy kliďase, pečlivého natolik, že to hraničí s pomalostí, se nám tak rozplývá jako ranní mlha. Přesto i psychologie zná určité škatulky.
Piknický typ lidí - ti co jsou při těle, mají podsaditou postavu, jsou zpravidla dobrosrdeční pohodáři, kteří nemají rádi stres. „Klidnější mohou být, ale jejich pečlivostí si jistý nejsem,“ říká Luděk Kazda.
Tlouštíci nejsou línější, ale na ovládaní svého těla potřebují více energie, což ovlivňuje jejich výkon. V kolektivu ale dokážou fungovat jako stabilizující faktor a svou dobrou náladou mohou pozitivně působit na druhé.
***
Hrozí vám v budoucnu nadváha?
Z testu můžete zjistit, zda máte váhu v normě a jestli vám hrozí v budoucnu obezita. Za každý souhlas si napište bod.
1. V posledních 10 letech se moje váha často měnila.
2. Místo oběda si dám občas nějakou sladkost.
3. Když jedí u mého stolu jiní lidé, jím s nimi, i když nemám hlad.
4. Pozdě večer nebo v noci dostávám občas chuť něco sníst.
5. Nejméně 1x do týdne se vážím.
6. Když mám k dispozici jídlo zdarma, sním ho více než obvykle.
7. Většinou jsem s jídlem hotov/a dříve než ostatní.
8. Mohu jíst, i když ve skutečnosti nemám hlad.
9. Při stresech přibírám na váze.
10. Když mi něco voní na ulici, dám si to, i když jsem se právě najedl/a.
11. Ráno jím málo.
12. Když otevřu čokoládu, sním ji celou.
13. Někdy mi něco tak moc chutná, že jím pořád dál, i když jsem už nacpaný/á.
14. Dělá mi těžkosti nechat na talíři zbytek jídla.
15. Často mohu jíst s ostatními jen tak ze společenských důvodů.
16. Jím často na ulici.
17. V prodejně mě to táhne k sladkostem.
18. Neodolám, když je přede mnou lákavá potravina.
19. Nerad/a si kupuji na sebe oblečení.
20. V mém příbuzenstvu jsou opravdu tlustí lidé.
Hodnocení: 0-5 bodů: O štíhlou linii se nemusíte bát ani v budoucnosti.
6-11 bodů: S přibývajícím věkem byste měli průběžně kontrolovat svoji váhu.
12-20 bodů: Jste na nejlepší cestě stát se obézním, pokud už jím nejste.
Převzato z portálu www.istob.cz
O autorovi| Petr Švihel, redaktor LN
