V pondělí 12. srpna 2002 panovala v redakci LN v karlínské Pobřežní ulici od rána lehce napjatá atmosféra. Nejvíc znepokojen byl tehdejší vedoucí domácího zpravodajství Michal Musil, který bedlivě sledoval zprávy z povodí Vltavy, a celý den opakoval, že nás to „spláchne“. Většina kolegů si z něj utahovala, protože předpověď dlouho zněla tak, že přijde pouze dvacetiletá voda, která by redakci neměla ohrozit.
Zatopený byl i archiv.
S ředitelem vydavatelství Tomášem Vaňkem jsme se ale odpoledne začali připravovat na nejhorší variantu. Zatímco já jsem odvolával klíčové kolegy z dovolené, Tomáš domluvil, že můžeme evakuovat servery a část počítačů do tiskáren Mafra Print v Malešicích. Mezitím vláda vyhlásila pro Prahu stav ohrožení, ale magistrát i povodí nadále tvrdilo, že hrozí jen dvacetiletá voda. Po 23.00 hodině jsme poslali poslední vydání do tisku a odjel jsem domů.
Chystal jsem se do postele, když jsem o půlnoci slyšel v rádiu, že už hrozí čtyřicetiletá voda. To by znamenalo přes půl metru vody v Pobřežní. Vyrazil jsem zpátky do Karlína a spolu s techniky jsme osobními auty zahájili stěhování do Malešic. Do rána v zasedačce ředitele tiskáren a v přilehlých prostorách stálo 30 počítačů a fungovala redakční síť. Měli jsme k dispozici jenom 80 metrů čtvrtečních, zatímco redakce v Karlíně měla přes 1500.
  |
V improvizované redakci se střídali editoři, korektoři a grafici, zatímco reportéři a fotografové byli v terénu a posílali zprávy a fotky z internetových kaváren. Mezitím Vltava redakci v Karlíně opravdu „spláchla“. Voda ve výšce skoro čtyř metrů zalila celé přízemí budovy. V tiskárně jsme zůstali do konce týdne, pak jsme se přestěhovali do vedlejší budovy, kde jsme měli k dispozici 200 metrů čtverečních. Po čtrnácti dnech jsme se opět stěhovali, tentokrát do Senovážné ulice, kde jsme zůstali přes dva roky.
Vydávání LN nebylo přerušeno ani na den a až na dvouhodinový výpadek nepřestal fungovat ani server Lidovky.cz.
