Zazobanec a ředitel zeměkoule? Takový Robert rozhodně nebyl, říká kamarád ubodaného podnikatele

Robert H. byl jedním ze zaměstnanců největšího obchodu s hutním materiálem v Česku, kteří v roce 1994 šli do rizika, vypůjčili si velké peníze, a nakoupili akcie Ferony. Když je o deset let později spolu s ostatními 13 spolumajiteli prodal, dostal za ně částku v řádech několika stovek milionů korun.

Absolvent Vysoké školy ekonomické pak dál podnikal. Se svým kamarádem, frontmanem skupiny Olympic Petrem Jandou měl firmu obchodující s luxusní australskou kosmetikou z papáje. V sobotu v noci na pozemek Roberta H. vnikli ale dva maskovaní útočnici a napadli ho noži. I přes úsilí policistů, záchranářů a lékařů pak čtyřiašedesátiletý muž podlehl svým zraněním v nemocnici. Více jsme psali v tomto článku.

Alan Babický (*1967) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, deset let pak působil v manažerských pozicích v několika mezinárodních firmách. Poté se vrhl na golf, podniká v něm, stal se hráčem, trenérem, agentem i promotérem. Organizoval  víc než dvě stovky turnajů, do Česka dostal i světové hvězdy. V roce 2012 neúspěšně kandidoval v senátních volbách za stranu LEV 21 - Národní socialisté vedenou Jiřím Paroubkem.  Bulvár o něm v minulosti psal kvůli jeho vztahu s moderátorkou Lucií Borhyovou a známostem s Michaelou Ochotskou.

Lidovky.cz: Jak jste se s Robertem H. vlastně seznámil?
Přes Olympic, někdy na začátku roku 2004. Patřili jsme k úzkému okruhu nejskalnějších fanoušků skupiny. Robert byl v té době jedním z manažerů a akcionářů Ferony. A právě tahle firma sponzorovala tehdy turné. Robert se kamarádil s Petrem Jandou, já s kytaristou Olympicu Milanem Broumem a tak to nějak vzniklo samo….

Lidovky.cz: Takže vás spojila láska k muzice?
Äno. A taky jsme si sedli lidsky, byli jsme dva takoví staří chlapi, kteří si na nic nehrajou a milujou stejnou hudbu.

Lidovky.cz: Robert H. byl často k vidění s kytarou, rád na ní hrál. Zajamovali jste si někdy spolu?
Samozřejmě, i já jsem kytarista tělem i duší. Zažili jsme spolu i jednu zábavnou historku. Když měl Broum šedesátiny, slavili jsme to v jedné pražské pizzerii. Seděli jsme na terase a někdy o půl jedné v noci jsme začali hrát na kytary. Broum a Janda byli zády k ulici a my s Robertem čelem. Když jsme hráli písničky od Olympicu, šli zrovna kolem tři páry milenců. Začali s námi zpívat a když jsme dohráli, tak jeden z nich - trochu přiopilý - nám řekl „kluci, vy jste lepší než Olympic!“ Janda seděl v čepici metr od něj zády, takže ho onen muž v náladě nepoznal... Na tuhle pochvalu jsme s Robertem vždy rádi se smíchem vzpomínali. Mrzí mě ale jedna věc.

Lidovky.cz: Povídejte.
Robert hrál ve skupině jménem Rokenrola. Napadlo ho, že by ze mě mohli udělat frontmana, prý na to mám ten správný ksicht. (smích) Robert jezdil vždy v neděli s nimi zkoušet do Liberce a před pár týdny se mě ptal, kdy se k nim už připojím. Z toho už asi bohužel nic nebude.

Lidovky.cz: Oba jste vystudovali VŠE. Probírali jste spolu ekonomiku?
Ne, nejčastěji jsme vedli debaty o kytarách a hudbě. Naše poslední velká diskuze se týkala ale vlastně politiky. Nelíbilo se nám, jak se celé Česko fotilo při výročí konce války s Američany, až by jeden nabyl dojmu, že nás osvobodili. Vypadalo to, jako by všichni zapomněli, kolik zemřelo při osvobozovaní Československa Rusů. Odepřít jim zásluhy kvůli tomu, že se nám třeba zrovna nelíbí Putin, prostě nebylo podle nás správné.

Lidovky.cz: Jak na vás Robert H. vlastně působil?
V internetových debatách i v bulváru jsem se dočetl, že to byl zazobaný podnikatel. Jestli tohle označení na někoho vůbec nesedělo, tak to bylo právě na Roberta. Utrácel za kytary, měl luxusní auto a hezký barák. Ale to je tak všechno. Pohybuju se v golfovém prostředí a znám spoustu lidí, kteří mají mnohem méně peněz a chovají se jak ředitelé zeměkoule. Robert byl chováním a přemýšlením normální, slušný a chytrý člověk, který měl úctu k těm, kteří něco umí. Mnoho lidí, co přijde k velkým penězům, má tendenci vám tenhle fakt „omlátit o hlavu“. Jsou nejhlasitější, musí mít poslední slovo a pokaždé pravdu. Prostě je peníze změní. Robert k těmhle lidem nikdy nepatřil. Byl to usměvavý pohodář.

Lidovky.cz: Učil jste ho někdy golf?
Ne. I když jsem tak trochu zfanatizovaný golfista, vzdal jsem kvůli tomu i pěknou kariéru manažera, nikdy lidi ke hře nepřemlouvám za každou cenu. Spolu nám šlo o muziku. Hrabal se v každém detailu, cvičil, měl také na ní víc času než já. Olympici neměli větší výstupní kontrolu než nás dva. A těch debat o tom, jak co a kdo hraje….

Lidovky.cz: Když na Roberta H. vzpomínal Petr Janda, říkal že půjčoval peníze i lidem, u kterých asi moc nečekal, že mu je vrátí...
My jsme se nikdy o penězích moc nebavili. Ale byl k lidem slušný a vstřícný, byl schopen nabídnout pomoc.

Lidovky.cz: Jak jste se dozvěděl, že zemřel?
Jsem na dovolené v zahraničí a telefon mám spíše vypnutý. V pondělí jsem chtěl popřát Broumovi, slavil narozeniny. Když jsem zapnul telefon, tak jsem zabrousil na web a tam viděl tuhle strašnou zprávu. Nechtělo se mi tomu věřit. Spatřil jsem ale nepřijatý hovor od Milana z předchozího večera a začal jsem tušit, že to je bohužel pravda...

Lidovky.cz: Jak si vysvětlujete motivy útočníků?
Přijde mi divné, že tam přišli v kuklách…. A když byli dva lidé doma…. Nevím. Pro mě je ale podstatné to, že jsme přišel o kamaráda.