Ne každý výsledek grantového projektu je nesrozumitelným shlukem citací. Ne všechny autorky mající v profesním životopise slůvko „gender“ a úřadující v Sociologickém ústavu píší ideologicky vyšinutě.
Fenomén bezdětnosti Hany Haškové je normální, stravitelná knížka, byť při čtení sem tam na nevzhledná čísla, tabulky a citace narazíte (opatrný čtenář může včas uskočit). Kvůli vysoké migraci a odloženým porodům, které vytvořily iluzi „babyboomu“, se v posledních letech přestalo o vymírání populace mluvit, faktem ale je, že dětí je čím dál méně, podle mnohých prognóz zůstane trvale bezdětná každá třetí vysokoškolačka.
A právě tady začíná Haškové zkoumání: Je bezdětnost volba, nebo vynucený úděl? Jaký je život máločetných rodin? V čem se liší bezdětnost dnešních žen od bezdětnosti jejich babiček? Do jaké míry může státní sociální politika ovlivnit počet dětí v rodinách? A nebrání ochrana tradičního modelu rodiny jiným lidem v sebemnožení?
Hana Hašková: Fenomén bezdětnosti. SLON, 2010, 264 stran
