Další kolo nekonečných hovorů v kruhu mezi radním Milanem Richterem a osmou ředitelů pražských divadel se odehrálo včera. Nepřineslo však žádný posun v kauze točící se kolem transformace zmíněných scén a grantového systému.
Semináře, který svolal radní Milan Richter, se účastnil i člen grantové komise Vladimír Just, který odmítl odpovědnost za dnešní podobu grantů. Jediný přínos setkání spočíval v tom, že se jeho účastníci mohli přesvědčit, jak radní Richter dokáže měnit své názory i během pouhých dvou hodin. Nejprve prohlásil, že grantový systém se nebude měnit, po chvíli, že bude třeba jej upravit. Oznámil, že usnesení o transformaci z roku 2001 nebylo revokováno a vzápětí popíral některé Radou zastupitelstva schválené body tohoto dokumentu. Úvodem vystoupil Petr Kracik, ředitel Divadla pod Palmovkou a požádal Richtera, aby podal oznámení na neznámého pachatele, neboť došlo k úniku informací a v bulvárním tisku byly zveřejněny údaje o platech ředitelů sedmi divadel. Kracik uvedl, že jde o výrazné porušení zákoníku práce. „Je to nečestný a nesportovní zápas, nehledě na záměrné podkopávání situace v divadlech,“ uvedl. Pracovnice magistrátu potvrdila, že jde o materiál podléhající utajení, který zná asi pětadvacet lidí. I Milan Richter se netajil s rozhořčením a slíbil, že věc prošetří. Pikantní ovšem je, že výše platu ředitele Hudebního divadla Karlín Egona Kulhánka, který jako jediný podstoupil osobní jednání s radním, zveřejněna nebyla. Kulhánek také jako jediný necítí potřebu, aby město spoluzakládalo transformované scény. S radním prý jednal o technických aspektech transformace a o inventarizaci. V každém případě se zveřejnění platů ředitelů blíží primitivním fíglům a okřídleným výrokům Milouše Jakeše o „milé holce Zagorové, která už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok“.
Radní Richter stále trvá na tom, že s ním ředitelé nechtějí jednat, ředitelka Divadla Na zábradlí Doubravka Svobodová ale předestřela podrobný časový harmonogram schůzek iniciovaných řediteli a jejich urgencí. Vývoj dospěl do patové situace, kdy radní trvá na individuálních setkáních, což ředitelé odmítají, neboť v tom spatřují osvědčenou metodu „rozděl a panuj“. Vadí jim, že neznají podmínky transformace, což souvisí se stavem grantového systému. Doubravka Svobodová poukázala na to, že Divadlo Archa mělo po transformaci také dostávat stejné peníze jako před ní, ale není tomu tak. „Dostali o pět milionů korun méně,“ uvedla s tím, že scéna musí rušit projekty, které se věnují menšinové problematice a nevydělávají.
Radní Richter ředitele ujistil, že současné příspěvky se automaticky překlopí do čtyřletého grantu, i když předtím hovořil 95 procentech dotace. Znovu se rozhořela debata o kategorii dotace na vstupenku. Just uvedl, že komise s ní nesouhlasí a odmítl, aby se magistrát zaštiťoval komisí odborníků. Ti podle něj mají svázané ruce politickým rozhodnutím. „Tato kategorie nedotuje českého návštěvníka ale zahraniční turisty, nyní z ní čerpá Muchovo muzeum, příště se může přihlásit i Muzeum tortury a další černá divadla,“ řekl a dodal, že na nesmyslný přístup doplatilo slibně se rozvíjející Strašnické divadlo.
Podle šéfa Ypsilonky Jana Schmida by se mělo zásadně přehodnotit celé financování kultury, protože od roku 2001 se vše změnilo a je třeba si opět ujasnit koncepční otázky a pak teprve řešit technické jako je transformace. Ovšem koncepce a kulturní politika jsou pojmy, kterými se politikové rádi ohánějí, ale ve skutečnosti jsou jen cárem papíru, jak mimo jiné dokládá současný spor.
