Středa 1. prosince 2021, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Špotáková vyvezla plyšáky

Česko

V obhájkyni zlata v hodu oštěpem vyvolala cesta do Berlína vlakem nostalgické vzpomínky na dětství

PRAHA Na nádraží Praha - Holešovice ji zaskočil mediální zájem. „Necítím se zrovna dokonale, je na mě moc brzy, musím se rozjet,“ pravila oštěpařka Barbora Špotáková krátce po osmé hodině. Potom usedla do ranního spoje Eurocity 178, který ji spolu s hlavní částí české výpravy dopravil do Berlína.

Atleti se na 12. mistrovství světa vypravili vlakem. Poprvé v historii šampionátů.

Na nádraží dorazila světová rekordmanka a obhájkyně titulu s jedinou taškou. „Ale má tak dvacet kilo. Přítel Lukáš je v práci, proto jsem přijela taxíkem. Ale ještě jednu tašku, patnáctikilovou, mi Lukáš o víkendu přiveze,“ prozradila.

Díky tomu, že ve vlaku neplatí žádné váhové omezení zavazadel, si mohla zabalit víc věcí než obvykle. „Přibalila jsem i talismany, co s sebou jinak neberu - spoustu plyšáků. Tentokrát je vyvezu,“ usmála se.

Překážkář Svoboda balil jako před cestou letadlem Na množství nehleděla ani tyčkařka Jiřina Ptáčníková. „Mám s sebou všechno, co jde, je toho tak čtyřicet kilo. A nakonec jsem do tašky nacpala i plyšáka od kamarádky Kačky Čechové. Snad mi přinese štěstí, i když talismany nemusím. Co když na závodech zjistím, že jsem zapomněla talisman? Jen bych byla nervózní,“ povídala.

Zato její partner, překážkář Petr Svoboda, se prý nedokázal vymanit z rámce leteckého cestování.

„Balil jsem jako do letadla. Nůžky, vodu po holení, co nesmí být v batohu, jsem šoupnul do velké tašky. Jsem zdegenerovaný z létání,“ pravil český rekordman. Ani on si nepotrpí na talismany. „Mám přece Jiřinku,“ podíval se na tyčkařku.

Atleti vlakem většinou necestují, což ale není případ Špotákové. Vlakem jela v červnu do Ostravy na Zlatou tretru. A předtím ve Španělsku, z Madridu na závody v Zaragoze. „To byl zážitek, jeli jsme rychlostí tři sta kilometrů za hodinu. A tam se mi zadařilo, cesty vlakem mám ráda,“ připomněla olympijská vítězka loňský květen, kdy čtvrtým výkonem historie 69,15 hodila soupeřkám rukavici před Pekingem.

Pokaždé prý se jí ve vlaku vybaví nostalgické vzpomínky na dětství. „Jezdila jsem s rodiči vlakem do Košic k babičce, lehátkovým vozem přes noc. Znělku z košického nádraží si pamatuju dodnes,“ přiznala.

Věřila, že v berlínském hotelu bude obývat jednolůžkový pokoj. Sama bydlela v Pekingu, Ósace i předtím v Göteborgu, kde na mistrovství Evropy získala stříbro, svou první velkou medaili.

„Tam to začalo, „single“ jsem tehdy zdědila po Honzovi Železném. On odjel, já přijela. A začaly přicházet i medaile. Doufám, že obě série ještě nějakou dobu potrvají.“

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...