Dnešní dalekohledy jsou v porovnání s Galileovými mnohem dokonalejší, proto tyto měsíce snadno zahlédneme i v triedru upevněném na stativu anebo v nejlevnějších astronomických přístrojích ze supermarketu. Jupiterův systém pak právem evokuje pohled na malou „sluneční soustavu“. Počet viditelných měsíců se totiž každou noc různí - některý se může schovat za planetu, anebo naopak přecházet před ní. Nejblíže k planetě se pohybuje Io, jenž obíhá s periodou asi 42 hodin, následuje Europa (3 dny 13 hodin), Ganymedes (7 dní 4 hodiny) a Kallisto (16 dní 17 hodin). Ve skutečnosti Jupiter obklopuje několik desítek dalších těles, všechna jsou ale natolik slabá, že je běžně dostupnými dalekohledy nezahlédneme.
Na Jupiterově jižní polokouli můžeme najít Velkou červenou skvrnu. Název však klame, i když kdysi zřejmě měla načervenalý odstín, v současnosti není nijak nápadná. Jedná se o oblast vyššího tlaku, která se v podobě ohromného víru otáčí mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy. Její šířka se pozvolna mění v rozmezí 25 až 40 tisíc km (ve směru východ-západ), její délka od 12 do 14 tisíc km (ve směru sever-jih). Kolem dokola se v protisměru hodinových ručiček otočí jednou za šest dní.
Nebeské setkání V noci ze čtvrtka 6. srpna na pátek 7. srpna se k Jupiteru přidá i náš nejbližší vesmírný soused - Měsíc. Noc předtím projde úplňkem, dokonce nastane jeho velmi nevýrazné, prakticky neviditelné, polostínové zatmění.
V těsné blízkosti obou těles najdeme i Neptun, tedy nejvzdálenější planetu sluneční soustavy. Viditelný však bude pouze větším dalekohledem (alespoň triedrem), v němž se zobrazí jako drobný kotouček se světle modrým odstínem, přibližně desetkrát slabší než nejslabší hvězdy patrné bez dalekohledu. Bohužel je od nás příliš daleko, takže v jeho atmosféře žádné detaily nezahlédneme.
Tím ale nemusí srpnová procházka sluneční soustavou skončit. Nízko nad západním obzorem zahlédneme Saturn, který se však úhlově přibližuje ke Slunci, takže se jeho viditelnost prudce zhoršuje. Ve druhé polovině noci září nad jihovýchodním obzorem Mars a brzo nad ránem, vysoko nad obzorem, i Venuše.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem srpna ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a koncem srpna ve 21 hodin letního středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem srpna v 1 hodinu pootočíme mapu o 30 stupňů.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronom ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
