Co že to říká hlavní hrdina Hrubínovy Romance pro křídlovku? „Jsem k zbláznění živý,/ má křídla, zřasená v krvi žil a cév,/ šíleně tepají.“ A když má v úvodu skladby sám sebe charakterizovat, uvede stručně: „Stále jen obletuji vlastní srdce.“ Jaro se začíná zelenat, všechno voní - a mládí má zelenou. Jarní ovzduší rozděluje lidi na dva tábory, na ty, kteří ještě něco prožívají, a na ty, kteří už jen nostalgicky vzpomínají. Tedy na mladé a staré, jedno jakého věku.
Zatímco mladí prožívají své lásky, staří se na jaře kvůli slunečním paprskům budí ještě o něco dříve než normálně. Rána, ano, na jaře jsou hezká i rána. Jaro, jedno dlouhé ráno, kdy se vše probouzí. Včetně oněch starých lidí, kteří pak odpoledne ukolébáni znovu slunečními paprsky pospávají na lavičkách v parku a zabírají mladým milencům místo.
Srpen je taková dlouhá neděle, svěřil se mi před časem kamarád. Analogicky by se dalo říci, že jaro je takový dlouhý pátek, kdy víkend začíná, kdy se k budoucím dějům hledí s nadějí. Možná někoho potkáte v tramvaji... Romain Rolland popisuje první setkání Petra a Lucie takto: „Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely.“ Ale víme, že Petr a Lucie se dožili jen začátku jara. Jako by mládí mělo k smrti blízko a jako by léta pozdější byla vyplněna už jen přežíváním - někdo by jistě řekl i životem po životě...
Současná literatura často využívá dětského hlavního hrdiny, ať už proto, že tím čtenáře snadněji dojme, či proto, že tak může skutečnost nahlédnout poněkud jinak. I když toto „poněkud jinak“ je už tak frekventované, že je vlastně konvenční. Přestávají platit rovnice dětská kniha = dětský hrdina, velká literatura = dospělý hrdina, ale tento fakt taktéž prohlubuje příkop mezi často zpracovávaným dětstvím a „dospělostí“. Dospívání a puberta, do toho se autorům příliš nechce, to je období bolestného přešlapování a trapnosti.
Ale samozřejmě jsou taková díla, a dokonce vynikající. Třeba Svatebčanka Carson McCullersové hned v úvodu přesně vystihuje dobu, kdy se z člověka stává cizinec. O hlavní hrdince se zde píše: „Událo se to v zeleném, bláznivém létě, kdy Frankie bylo dvanáct let. Tehdy v létě už dlouho nikam nepříslušela. Nebyla členkou žádného klubu, nepatřila k ničemu na světě. Cítila se od všeho odloučená, všude jen postávala na prahu a měla strach. V červnu stromy oslňovaly jasnou zelení, ale listí později ztmavlo a město v slunečním žáru jako by seschlo a zčernalo.“
Ještě se ale na závěr vraťme k srpnu. Romance pro křídlovku se z větší části odehrává v tomto měsíci, Svatebčanka také začíná v létě - v srpnu - a Romain Rolland Petra a Lucii napsal rovněž v srpnu, roku 1918. Jaro je pěkné období a srpen s vyžíhanou trávou a chladnými rány zas nemilosrdnou předzvěstí podzimu - a pro mladé také návratu do školních lavic. To ale neznamená, že se člověk nedostane do stavu, kdy srpen najednou přesně koresponduje s jeho stavem duše, kdy se nedělní odpoledne zdá zajímavější než páteční večer.
Nelze to nazývat dospělostí, možná zralostí, či dokonce přezrálostí touhy, nenaplněné, protože se naplnit ani nemohla. Konec mladických snů... Je dobré si to připustit, nejsmutnější pohled je na ty, kteří se cítí být „dospělými“, ale zároveň pořád chtějí být i „mladí“.
***
Dospívání a puberta, do toho se autorům příliš nechce, to je období bolestného přešlapování a trapnosti
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
