Sršeň asijská byla v Česku poprvé zachycena v roce 2023 a od té doby odborníci potvrdili šest výskytů. Všechny se podařilo odhalit díky hlášením veřejnosti. Na workshopu věnovaném metodám trasování tohoto hmyzu to ve středu sdělil Tomáš Görner z AOPK ČR.
Podle Luďka Šuldy, odborníka na takzvané sociální blanokřídlé, mezi které patří i sršeň asijská, nelétá tento hmyz daleko od hnízda, pokud má v jeho blízkosti dostatek potravy. Dospělí jedinci se živí z velké části cukry, a proto se při hledání hnízda využívá například krmítko s roztokem medu, které je má nalákat. Sociální blanokřídlí jsou hmyz, který nežije samotářsky, ale vytváří organizovaná společenstva.
„Sršně dělají orientační lety, takže pak můžeme hnízdo lokalizovat buď podle toho, jak dlouho jim to trvá od krmítka pryč a zpět, nebo nakrmeného jedince odchytíme, odneseme do místa, kde předpokládáme, že by se hnízdo mohlo nacházet, a on nás k němu nakonec dovede,“ popsal Šulda.
Přednášku o možnostech trasování blanokřídlých přednesli Filip V. Setnička a Milan Švanda z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Prezentaci zastřešoval jejich kolega Milan Polívka. Setnička se Švandou uvedli, že blanokřídlé lze vedle značení a zpětného odchytu, vizuálního pozorování nebo sledování pomocí kamer trasovat také rádiovými metodami. Jejich nevýhodou je, že kvůli malé velikosti a nízké hmotnosti hmyzu jej nelze detekovat na velké vzdálenosti.
Radary nebo telemetrie, která ke sledování hmyzu využívá takzvaný transpondér, tedy malou anténku, jej podle vědců umožňují sledovat na vzdálenost desítek až nižších stovek metrů. Setnička a Švanda dále uvedli, že v Itálii se v roce 2015 uskutečnil čtyřletý projekt STOPVESPA (latinské označení sršně asijské je Vespa velutina, pozn. red.), při kterém byl využit námořní radar. Pomocí něj se podařilo lokalizovat více než 2200 hnízd sršně asijské.
Projekt byl ale finančně velmi nákladný, jeho rozpočet činil 2,27 milionu eur (55 milionů korun). V západní Evropě, například ve Francii či Belgii, trasují sršeň asijskou také pomocí ultralehkého bluetooth čipu.
Podle Jana Waltera ze Západočeského muzea v Plzni se sršeň asijská od roku 2004, kdy pronikla do Evropy z jihovýchodní Asie, rychle šíří. „Loni došlo k prvonálezům v Dánsku nebo Severním Irsku, mimo Evropu pak například na Novém Zélandu,“ uvedl odborník.
Nejúčinnější proti jejímu šíření je podle odborníků včasné odhalení a likvidace hnízd. Pokud lidé sršeň asijskou spatří, měli by dodržovat bezpečnou vzdálenost a nesnažit se ji chytat ani usmrcovat. Pokud je to možné, měli by ji vyfotografovat, protože fotografie je pro určení druhu zásadní. Užitečné je také co nejpřesněji zaznamenat místo nálezu.
Pomoc veřejnosti je podle ochránců při trasování sršně asijské klíčová. Lidé mohou své podněty zasílat AOPK ČR prostřednictvím e-mailu invaznidruhy@aopk.gov.cz, mobilní aplikace Nahlaš sršeň nebo webových stránek projektu NAJDI.JE. Ten shromažďuje data o výskytu škodlivých a invazních druhů, které ohrožují českou přírodu, zemědělství nebo lesnictví.
