Běžné stabilizátory umožňují prodloužit čas závěrky o dva kroky, tedy například místo dvěstěpadesátiny na snímek dostanete šedesátinu vteřiny. Ty nejlepší současné stabilizátory zvládnou i čas o čtyři stupně delší. Umožňují tak používat i objektivy s extrémními ohniskovými vzdálenostmi i v nepříznivých světelných podmínkách. To bylo dříve možné pouze při použití vysoce světelných a také náležitě těžkých a drahých profesionálních objektivů.
Stabilizovat obraz a tím redukovat vibrace je možno dvěma způsoby. Tím prvním je stabilizování obrazového čipu, tak jak to provádí například Olympus, Pentax Samsung nebo Sony Alfa. Tento systém má jednu velkou výhodu -máte stabilizované tělo fotoaparátu a tím stabilizujete všechny objektivy, které na takto vybavený fotoaparát nasadíte. Nevýhodou naopak je, že v praxi používané stabilizátory čipu zatím většinou vykazují nižší účinnost, než je tomu u stabilizátorů umístěných v objektivech.
Klíčová je stabilizace objektivu s dlouhým ohniskem Systém stabilizace objektivů používají firmy Canon a Nikon. Stabilizují se nejen drahé a velmi světelné objektivy pro profesionální práci, ale i cenově dostupné objektivy pro běžné použití. Prvním stabilizovaným objektivem byl Canon 70-300 mm se stabilizací o dva stupně, dnes již o tři. Nikon se stejnou ohniskovou vzdáleností používá zdokonalený systém VR II - ten redukuje vibrace až o čtyři stupně.
Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že každý objektiv má vlastní optickou stabilizaci, a je tedy dražší než objektiv bez stabilizace. V praxi se však ukazuje, že to nemusí být tak velký problém. Zatímco u širokoúhlých objektivů není stabilizace tak důležitá, stěžejní je u objektivů s dlouhým ohniskem. Stabilizování tedy můžete řešit koupí jednoho nebo dvou různých telezoomů s výrazně odlišnými rozsahy ohniskové vzdálenosti. Dalším řešením jsou konvertory. Některé z nich jsme také podrobně vyzkoušeli.
Je lepší Nikon, nebo Canon?
Obě značky - Nikon i Canon - jsou jedinými z význačných světových výrobců, kteří zatím odmítají stabilizovat čipy v zrcadlovkách - používají výhradně stabilizování objektivů. Nejoblíbenější a nejdostupnější od obou jsou telezoomy s rozsahem 70-300 mm a světelností 4,5 až 5,6, respektive 4 až 5,6 u Canonu.
Oba jsme podrobili poměrně dlouhému testu. Důvodem podrobného „pitvání“ bylo to, že kvůli jejich velké podobnosti bylo velmi náročné najít výraznější odchylky. Nejvíce nás proto zajímalo jejich nasazení s konvertory. Po více než tisíci fotografiích, které jsme tímto způsobem zhotovili, se domníváme, že především některé špičkové konvertory s koeficientem 1,4x zásadním způsobem rozšiřují možnosti již tak dobrých objektivů, jakými bezesporu oba jmenované modely jsou.
Canon EF 70-300 mm f/4,5-5,6 IS USM Canon se proslavil mimo jiné i pionýrskými počiny v oblasti stabilizace obrazu v objektivu. Má jich také ve svém portfoliu nejvíce. S cenou okolo 15 000 Kč, vynikající stabilizací obrazu a velmi dobrou kresbou patří k hitům.
Stabilizace má dva režimy, statický nebo panoramatický. Objektiv má výborný poměr cena/výkon. Určitě by neměl chybět v žádné tašce milovníků sportu, rychlých aut či fotografování zvěře v přírodě.
Jak říká s oblibou trochu s nadsázkou jeden z mých kamarádů: „Fotoaparát je jen držák na objektivy.“ A vše je jen o dobrých objektivech. Pravda je, že modely fotoaparátů přicházejí a odcházejí, zatímco dobrý objektiv bez problémů přežije i řadu „těl“. A není divu, protože se špatnou optikou vám ani foťák za sto tisíc nebude nic platný.
Předchůdce zmiňovaného modelu od Canonu byl prvním objektivem na světě, kde byla tato technologie uplatněna. Pro někoho může být nevýhodou otáčející se přední část objektivu - zvláště při práci s polarizačními filtry.
Potěšitelné je, že - jak ukázaly testy - je tento objektiv schopen spolupracovat i s některými konvertory. Nám se osvědčil nejlépe Tamron Pro 1,4x (o tento koeficient prodlužuje ohniskovou vzdálenost objektivu) . Kvůli limitní hranici světelnosti 5,6 při nejdelším ohnisku jako by autofokus stále vyhodnocoval nejlepší variantu ostření. Problém byl však pouze zvukový, výsledné fotografie byly bez problému. V ostatním rozsahu ostřil excelentně.
Nikon 70-300mm f/4,5-5,6 G AF-S VR II Na rozdíl od canonu je Nikon 70-300 VR II robustnější. Zatímco „canonové iesko“ má průměr filtru 58 mm, v Nikonu zvolili větší průměr 67 mm - objektiv tak působí vzhledově „dospěleji“. Velkou výhodou je zde systém vnitřního zaostřování (IF) pro neměnnou délku objektivu při ostření a snadné použití polarizačních filtrů. I tento objektiv má velmi dobrou kresbu v celém rozsahu a skvělý poměr cena/výkon.
Redukce vibrací Systém VR II umožňuje používat časy až čtyřikrát delší, což je bezesporu excelentní. Také s tímto objektivem jsme pracovali v kombinaci s konvertory několik měsíců a i u něj platí podobné hodnocení jako u konkurence. Ukázalo se, že dobrý konvertor je vítaným rozšířením možností již tak výborného objektivu.
Oba na špici Oba zmiňované objektivy se stabilizací obrazu patří k tomu absolutně nejlepšímu, co v této kategorii existuje. Liší se opravdu pouze v detailech. Mně osobně vadí u canonu pouze absence sluneční clony a otáčení přední části objektivu. Tolik o dvou nejtypičtějších stabilizovaných objektivech na trhu. Stabilizaci čipů se budeme věnovat v příštím díle v souvislosti s jednotlivými testovanými modely.
Kompletní test včetně technických parametrů najdete na serveru iTEST (www.itest.cz)
***
V příštích dílech PONDĚLÍ 19. 11. Konvertory, baterie, paměťové karty, brašny a batohy, filtry, test digitálních zrcadlovek. PONDĚLÍ 26. 11. Horké novinky v digitálních zrcadlovkách.
CANON 70-300 IS vs. NIKON 70-300 VR II Canon Výhody: Vynikající poměr cena/výkon, velmi kompaktní konstrukce fotoaparátu, velmi rychlé ostření, pracuje ochotně i s některými tele-konvertory. Nevýhody: Otáčející se přední část objektivu při ostření, v dodávce není sluneční clona. Nikon Výhody: Vynikající poměr cena/výkon, optická soustava s vnitřním zaostřováním (IF) pro neměnnou délku objektivu, neotáčející se přední část. Nevýhody: Pomalejší ostření.
