Práva na loutky Spejbla a Hurvínka patří definitivně nynější ředitelce jejich divadla Heleně Štáchové. Rozhodl o tom dnes Vrchní soud v Praze, který tak potvrdil verdikt pražského městského soudu. Pravomocný rozsudek ve sporu Štáchové a Městského ústavu sociálních služeb v Plzni padl po více než osmi letech.
Plány divadla mohou pokračovat
"Mám obrovskou radost, děkuji za všechny fanoušky divadla, budeme zase moci v klidu pracovat. Je to ten nejlepší dárek Hurvínkovi k jeho (80.) narozeninám," řekla novinářům Štáchová. Soudu se sice nezúčastnila, protože je na turné v Německu, její reakci ale novinářům přes hlasitý odposlech mobilu zprostředkoval advokát Miroslav Novotný.
Sám pak doplnil, že se divadlo nyní může pustit do dlouho plánovaných projektů, jako například do celovečerního filmu Hurvínek a legendy staré Prahy. "To jsme nemohli realizovat, dokud nebyly vyřešeny autorskoprávní otázky," uvedl. O projekt měla podle něj kdysi zájem i společnost Warner Bros. "Nevíme ale, zda to stále trvá," dodal.
Plzeňský sociální ústav ještě může využít mimořádného opravného prostředku a podat odvolání k Nejvyššímu soudu. "Zvážíme všechny právní kroky poté, co si podrobně prostudujeme rozsudek a probereme vše s klientem," uvedl právník ústavu Daniel Srnec.
Ústav je dědicem zakladatele divadla Josefa Skupy. Pražský městský soud již
dvakrát rozhodl, že práva na loutky patří Štáchové. Vrchní soud už jednou tento verdikt zrušil, dnes jej přezkoumával podruhé. Se všemi právními závěry první instance se sice neztotožnil, ve věcech, které byly pro spor podstatné, s ním ale souhlasil.
"V řízení skutečně nebylo prokázáno, že Skupa vytvořil výtvarné dílo, podle nějž byla loutka vytvořena, žalobce tak neusnesl důkazní břemeno," uvedla předsedkyně odvolacího senátu Dagmar Javůrková.
Plzeňský ústav chtěl žalobou docílit toho, aby Štáchová nemohla užívat ochranné známky na loutky, které podle ústavu zasahovaly do jeho autorských práv zděděných po Skupovi.
Známky zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner. Po jeho smrti je zdědila jeho manželka a současná ředitelka divadla Helena Štáchová.
Spor o autorství loutek
Ve sporu šlo zejména o to, kdo je ve smyslu zákona autorem loutek. Sociální ústav tvrdí, že autorem je jednoznačně Skupa, Štáchová, že řezbáři Karel a Gustav Noskovi.
Skupa dal řezbáři v roce 1919 náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka,
Nosek o rok později vyrobil loutku Spejbla. Podle právničky ústavu byl jeho inspirací právě Skupův náčrtek.
Právník divadla Miroslav Novotný ale namítl, že Noskova loutka nebyla Skupovu náčrtku vůbec podobná. Z některých písemností podle něj vyplývá, že Nosek na realizaci Skupovy představy neměl vhodné náčiní.
Skupovi prý také řekl, že by se takové loutky děti bály, hovořil o zrůdě či dokonce monstru. "Obecně se ví, že Skupa načrtl jakýsi náčrtek, ale jak vypadal, zda splňoval požadavky výtvarného díla, zda podle něj bylo postupováno, je pouze v rovině úvah," uvedla soudkyně Javůrková. Podle ní někteří svědci z řad Skupových kolegů vypověděli, že loutkám spíš propůjčil charaktery a hlas.
Soud plzeňskému ústavu nevyhověl ani pokud jde o práva na jména loutek. "Tady je situace jednodušší, protože bylo prokázáno, jak jména vznikla," konstatovala soudkyně. Vymysleli je otec a syn Kovalovi. Důkazem je diplom, který oběma vystavil sám Skupa. Děkuje jim za vytvoření jmen Spejbl a Hurvínek.
- 11. května 2006 14:54
