Hudba na Industriálních stopách profitovala už mnohokrát: akcemi v ostravských dolech, pražské čističce odpadních vod nebo při nočním muzicírování v kladenském plenéru kolem pecí huti Koněv, krajině mlčenlivého vědomí podobající se „Zóně“ z Tarkovského filmu Stalker.
Protože za deset let se u nás obor tak emancipoval a dobře uvedl do veřejné diskuse, může být nový sborník laděný tak kriticky. Myslí na budoucno: připomíná, s čím ještě bude plno práce. Jeho autoři jsou v ní naplno ponoření: akorát čekají na některé důležité spoluhráče. Snad jim (nám!) je soukromý sektor i stát dopřeje spíš dřív než později.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista