Dohodě předcházely měsíce jednání o nákladech na údržbu výrobních linek, provázené obavami z rozpočtových deficitů.
Smlouvu podepsala za jednotlivé státy ministerstva obrany za přítomnosti zástupců armádních velení. Na straně dodavatelů jsou britská BAE Systems, italská Finmeccanica a koncern EADS. Ten zastupuje zájmy Německa a Španělska. Motory dodá konsorcium, které řídí společnosti Rolls-Royce z Británie a MTU Aero Engines z Německa.
Díky smlouvě se zvýší počet stíhaček Typhoon v provozu a ve výrobních plánech na 559. V tomto počtu je zahrnuto i 72 strojů, které prodala Británie do Saúdské Arábie, a 15 stíhaček prodaných Německem Rakousku.
Relikt studené války?
Kritici projektu Eurofighter říkají, že vznikl kvůli někdejší hrozbě Sovětského svazu. Zastánci argumentují tím, že výroba přímo či nepřímo zajistí 100 000 pracovních příležitostí u hlavních i vedlejších dodavatelů a navíc přihraje miliardy dolarů z vývozu.
Koncept Eurofighteru vznikl před 25 lety s tím, že jeho zakladatelské státy koupí potenciálně přes 600 stíhaček. Poslední objednávka 112 strojů ale netvoří ani polovinu proti 236 letadlům, s nimiž se původně počítalo.
Své udělaly rozpočtové problémy a priority ministerstev obrany. Británii se do poslední transakce nechtělo, podle zdrojů ze zbrojního průmyslu se ale po politických tlacích z Německa projektu Typhoon opět zavázala.
Smlouva se podepsala v době, kdy se konkurence mezi výrobci stíhaček přiostřuje. Eurofighter soutěží o kontrakt v Indii a o nákupu dalších eurofighterů údajně jedná i Saúdská Arábie.
