Jejich kulturně podmíněné výhody jsou značné. Jsou zvyklí se učit, chodí na kurzy, jsou pečliví a mají smysl pro zodpovědnost.
Nadchází doba, kdy příslušníky vietnamské komunity nebudeme vídat pouze na tržištích, nýbrž ve vážených firmách na vedoucích pozicích. Etnické menšiny se dostávají mezi elity ve všech státech a společnost to přijímá. Příkladem za všechny je celým světem milovaný nový americký prezident. Počítačový expert „Přijel jsem do Československa jako student, bylo mi sedmnáct. Studoval jsem, dostudoval jsem a pak jsem tady zůstal.“
Programátor významné světové společnosti Sun Microsystems jde chodbou svého pracoviště a všichni ho přátelsky zdraví.
Na své pracovní kariéře také nevidí nic zázračného: „Sehnal jsem práci, pak jsem vyměnil práci a tohle je moje třetí práce.“ A přece to nebyl žádný rychlopříběh. Pan Trung Duc Tran je skromný.
V roce 1986, ještě v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, přijel do tehdejšího Československa studovat elektronické počítače na ČVUT. Do školy nastoupil po ročním kurzu češtiny. Na to, že by tady zůstal, neměl ani pomyšlení.
„Měl jsem studovat pět let a vrátit se. Nebyla jiná možnost. Nepočítal jsem s tím, že zůstanu, to se stalo hlavně kvůli listopadu,“ vzpomíná. Revoluce ho zastihla ve třetím ročníku a prožíval ji intenzivně. „Po listopadu jsem se studenty začal dělat osvětu pro vietnamské dělníky, informovali jsme je o dění,“ vzpomíná Trung Duc Tran.
Už při škole si našel práci na poloviční úvazek v malé firmě. České občanství má přitom až od roku 2001.
„ Nebyl s tím problém.
Snad proto, že mám českou manželku,“ říká pan Tran.
„Říká se, že najít si bez praxe práci je nejtěžší obecně, ne jenom pro Vietnamce nebo cizince,“ tvrdí pan Trung. „Nemůžu si ale stěžovat. Byl jsem ve firmě jediný Vietnamec.“
Z první práce odešel jednoduše proto, že ho přestala bavit. Obtelefonoval své známé a našel si další práci. Sám přiznává, že měl štěstí na obor. Kdyby studoval čerpadla, neví, jak by dopadl.
Nakonec se dostal do programátorského týmu ve chvíli, kdy ho odkoupila nadnárodní firma Sun Microsystems, a zde už zůstal. „Je to inovativní firma, která vyrábí spoustu věcí kolem internetu,“ charakterizuje svého zaměstnavatele pan Trung. Normální člověk tuto firmu moc nezná, často přitom brouzdá po stránkách, které fungují na jejích serverech.
Ačkoliv programátoři většinou pracují ve více lidech, pan Trung se vypracoval k vlastní kanceláři. Vpráci má tedy dostatek soukromí, zato doma má početnou rodinu. Českou manželku a pět dětí. V České republice už prožil více než polovinou svého života a nedokáže si představit návrat domů.
„Ve Vietnamu mám rodinu, jezdím tam na návštěvu, ale vrátit se? Třeba v důchodu. Je to ale vzdálené.“ Návrhářka na vzestupu Stále známější se stává vietnamská návrhářka působící v Praze pod pseudonymem Mimi Lan. Na stránkách magazínů se objevuje její jméno pravidelně.
„Je to pro mě nejlepší reklama, ale na druhou stranu vím moc dobře, proč se o mě média zajímají,“ říká Mimi Lan. „Neprodávám na tržnici. Místo toho, abych vydělávala na prodávání fejků, tak pracuji na svojí vlastní originální značce.“
Místo potravin a alkoholu své obchody doplnila originální vietnamskou keramikou. Diví se, že to žádné další Vietnamce nenapadlo.
„Mé zákaznice kontrolují dvakrát více kvalitu než u jiných značek, protože pořád mám nálepku textilu z Asie,“ připouští Mimi. Problémy měla, třeba když používala pravé hedvábí. České ženy o něj neumí pečovat. I když jim to Mimi vysvětlovala, tak ho hodily do pračky a pak ho chtěly reklamovat jako nekvalitní. Musela proto materiál změnit, k polyesteru se ale nesníží nikdy. Mimi podotýká, že každá kolekce má jen několik kusů a švadleny pracují jen pro ni. Originalita zaručena.
Do České republiky přijela studovat vysokou školu před čtrnácti lety. Dnes už by to neměla tak jednoduché – kvůli korupci na české ambasádě. „Před rokem se má sestřenice z Vietnamu rozhodla jít studovat americkou vysokou školu v Praze. Podala žádost do školy a přijali ji. Postupovali jsme podle všech pravidel, aby mohla žádat o studijní vízum. Přišla do České ambasády v Hanoji, dovnitř se dostala až po několika dnech, podala všechny papíry. Za týden přišla a dostala svůj pas zpátky s razítkem „zamítnuto“ bez vysvětlení, ani jí nevrátili dokumenty,“ vypráví Mimi.
Pokračování na straně II
Stánky jim už jsou...
Dokončení ze strany I
Má ráda evropskou i asijskou kulturu a snaží se je spojovat. Spolupracovala na fotoprojektu Little Hanoj, který se snažil obě komunity sblížit. Česko je pro její práci vhodná země.
„Mám velkou svobodu, můžu vyjadřovat, co chci, a to bohužel ve Vietnamu nejde,“ podotýká Mimi. Pražská pochůzkářka Jméno Ivany Nguyenové prozrazuje, že pochází ze smíšeného manželství. Po tatínkovi má příjmení, po mamince zase křestní jméno. Potkat jste ji mohli do konce ledna na pražských ulicích, kde působila jako pochůzkářka na Oddělení hlídkové služby Policie ČR. Od února je přeřazená na Místní oddělení PČR.
Narodila se v Česku, má české školy a českou výchovu. „Táta mě nechtěl vychovávat po vietnamsku, sám se z části považuje za Čecha,“ říká Ivana. „Ale určitě u nás v domácnosti nechyběla vietnamská jídla, zapalování tyčinek a podobně.“ Aby zemi svých předků vůbec poznala, jela tam na prázdniny. Zpátky si přivezla zkušenost, že Vietnam není tak zanedbaný a zaostalý, jak se u nás tvrdí. „Naopak si myslím, že jsou na tom třeba v hlavním městě v určitých věcech lépe než my,“ říká Ivana. „Jsou hodně vysazení na vzdělání a kosmetiku.“
Ivana pochází ze severu Čech. V Praze se pohybuje od středoškolských studií. Dříve se rozhodovala mezi službou u hasičů nebo vojáků, nakonec si ale zvolila policii. Tvrdé fyzické zkoušky zvládla, ale až napodruhé.
„Neuběhla jsem kilometr na čas,“ přiznává se Ivana. „S kliky jsem přitom problém neměla.“ Zpětně se jí zdají náročnější psychotesty, kde musela osm hodin vyplňovat otázky. Nakonec byla přijata, a její tatínek je na ní proto právem pyšný.
***
Vietnamci na školách Český statistický úřad zveřejnil výsledky za minulý rok. Mateřské školy – Podíl cizinců v mateřských školách činí 1,1 % všech dětí navštěvujících mateřskou školu. Naprostá většina dětí cizinců v mateřských školách pochází z Vietnamu (32,5 %). Základní školy – V České republice tvoří cizinci 1,5 % žáků základních škol. Nejčastěji se jedná, stejně jako v mateřských školách, o občany Vietnamu (26,0 %). Střední školy – V oblasti středního školství činí podíl studujících cizinců celkem 1,1 %. Jedná se především o občany Vietnamu (25,4 %). Vysoké školy – Vysoké školství je oblast vzdělávání, ve které studuje nejvíce cizinců. Cizinci tvoří 9,0 % všech poprvé zapsaných na vysoké školy. Z celkového počtu absolventů veřejných a soukromých vysokých škol je celkem 6,3 % cizinců. Nejčastěji se jedná o studenty ze Slovenska. Po roce 2000 je zaznamenaný nárůst počtu studentů z bývalých států Sovětského svazu. Poměrně velký počet studentů je i z Vietnamu a USA. Zdroj: čzso.cz
LATINA... autoopravářů DVOUSIC – dvoumístný automobil, obv. sportovní či závodní. Slovo vzniklo překladem první části něm. Zweisitzer, dvoumístné auto, zwei dva, Sitz sedadlo. Dnes se užívá i v letectví. ŠÁSKO – slangová varianta dnes již spisovného šasi, podvozek vozidla, obecně rám či kostra (dnes i v počítačovém slangu). Francouzské chassis, rám (z lat. capsa schránka), je pozůstatkem z doby, kdy francouzský průmysl patřil ke špičce ve vývoji automobilové techniky. TARGA – je otevírací (resp. odnímatelná) horní část střechy sportovních vozů. Slovo vytvořili v 60. letech pokračovatelé vratislavického rodáka Ferdinanda Porscheho, když na trh uvedli Porsche Targa, vůz inspirovaný slavným závodem Targa-Florio. CUCÁK – sytič CVIČKY – výrazně ojeté pneumatiky, prakticky bez vzorku, též galusky S využitím Slovníku nespisovné češtiny připravil Dr. Jan Hugo
