„Původní nápad vznikl díky pozorování barev při západu slunce, které následovalo po velkých sopečných erupcích. Čím větší znečištění, tím červenější západ slunce,“ říká Christos Zerefos z Národní observatoře v Aténách, který výzkum vedl. Výzkumníci prostudovali barvy na více než 500 malbách západů slunce, včetně mnoha Turnerových akvarelů a olejů, v naději, že jim pomohou zjistit, jaké dopady měly na klima výbuchy sopek. V centru zájmu byly obrazy namalované v době kolem velkých erupcí, jako byl výbuch sopky Krakatoa. Ty mohou naznačit, jaké množství znečištění se dostalo do ovzduší. Dobová svědectví popisují nádherné západy slunce, poté co Krakatoa vybuchla.
Skeptici ale soudí, že obrazy nemusejí zcela odpovídat realitě. „Malíři nejsou vědci, aby se snažili o přesný obraz skutečnosti,“ namítá Kevin Trenberth, který vede Středisko pro výzkum klimatické analýzy v americkém Coloradu. „Jsou to umělci, kteří se snaží, aby skutečnost vypadala hezky nebo dramaticky.“ Tuto slabinu autoři studie kompenzují porovnáním většího množství obrazů různých malířů vzniklých ve stejném období.
Zerefosova skupina posuzovala 554 obrazů od 181 malířů, z nichž 54 označila jako „vulkanické západy slunce“, protože byly namalovány během tří let kolem velkých sopečných erupcí. „Sopečná skupina“ zahrnuje 19 malířů včetně Turnera, Clauda Lorraina, Edgara Degase či Gustava Klimta.
Na všech zkoumaných obrazech vědci změřili barevnou škálu a zjistili, že ty s nejvyšším obsahem škály od červené po zelenou patřily do „sopečné skupiny“. Ve studii, kterou otiskl časopis Atmospheric Chemistry and Physics, vědci uvádějí, že malíři „zachytili barvy přírody ve značně přesné barevnosti“. To znamená, že jejich obrazy mohou poskytnout užitečné doklady o znečištění životního prostředí během posledních století, uvádí studie.
„Všichni měli různé malířské techniky, ale barvy, které používali, odrážely skutečné prostředí,“ uzavírá Zerefos.
