Neděle 21. července 2024, svátek má Vítězslav
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

„Stařík“ Joe Cocker nadchl Prahu

Česko

Cocker power. Léty osvědčená značka, která se dá přeložit jako „Kokří síla“, ve středu večer zaplavila téměř vyprodanou pražskou Sazka Arenu.

Třiašedesátiletý Joe Cocker opět ukázal, že i přes bujarý rockerský život, který si kdysi dopřával, dokáže stále odzpívat excelentní koncert. Svou nezdolnou silou, kterou do více než desítky tisíc diváků pustil po „akademické“ půlhodince bez dlouhých řečí, si Prahu zcela podmanil.

Muzikant, producent a zpěvák vyběhl na pódium svého turné Hymn For My Soul k letošní stejnojmenné desce krátce před půl devátou večer a s doprovodnou kapelou vystřihli Hitchcock Railway, což se většině diváků příliš nezamlouvalo, protože tento song není z nejznámějších. Stejně se bandu vedlo se songem The Letter, a když se u třetího kusu večera snažila kapela diváky roztleskat, moc se jí nevedlo. Jakmile ale zazněla první proslulá píseň večera You Are So Beautiful a nad pódiem se rozsvítily desítky „vánočních“ žárovek, publikum zjihlo a bylo Cockerovo.

Pak v rychlém sledu bez zbytečných řečí kapela zahrála další známé kusy, z nichž lze zmínit například Summer In The City, a všichni si mohli zavzpomínat na doby, kdy tyhle „vály“ okupovaly přední příčky hitparád.

Při obligátním představování kapely sklidili největší úspěch Mike Finnigan hrající na klávesy a dlouholetý bubeník Jack Bruno.

Hymna pro mou duši Poslední Cockerova deska, která vyšla v únoru letošního roku, respektive písničky z ní vyplnily střední část koncertu.

Úspěch slavily zejména nové aranže starých známých skladeb jako například Nobody Loves You When You’re Down And Out, kde excelovaly obě vokalistky skvěle Cockerovi nahrávající za pobaveného přikyvování klávesisty Finnigana. Nezmínit nelze ani reakci publika na upravené Come Together, které donutilo některé sedící diváky si stoupnout a tancovat mezi sedačkami. Joe Cocker sice vypadal, že mu rychlejší pohyby už dělají problémy, ale neodpustil si pár výskoků, kterými dával znamení bubeníkovi Brunovi, s nímž hraje patnáct let. Ozdobou večera a kapely byly dvě vokalistky a mladá baskytaristka, která dvojici zpěvaček v některých pasážích doplňovala. Nadšené publikum explodovalo pokaždé, když se kapela pustila do známějšího songu. Pohodovou atmosféru doplňovala i střízlivá produkce, která se spokojila se standardním světelným parkem a promítáním motivů k jednotlivým písničkám do trojice „barokních“ oblouků v pozadí.

Cockerův typický chraplavý hlas, díky němuž bývá přiřazován do společnosti „nezaměnitelných“ hlasů Johna Lennona, Louise Armstronga a dalších, se projevil především v songu With A Little Help From My Friends. Na nadšenou Sazka Arenu zachraptěl tak, že si sklidil asi nejbouřlivější potlesk večera. Nutno podotknout, že mu skvěle připravily půdu již zmiňované vokalistky.

Diváci nechtěli „staříka“ Cockera z pódia pustit a vyžádali si dva přídavky. Krátce před čtvrt na jedenáct však skvělý koncert, který může směle aspirovat na hudební událost roku, skončil.

HODNOCENÍ LN

*****

Joe Cocker

Sazka Arena Praha, 12. 12. 2007

Autor: