Geologové mohou poprvé zkoumat žhavé magma ve velké hloubce ještě před tím, než se dostane na povrch a změní se v lávu. Rozdíl srovnávají se studiem kostí dinosaurů a pozorováním živých ještěrů.
Na největší havajský ostrov se upřela pozornost geologů. Vrt podniknutý se záměrem využít geotermální energii, jíž Havajské ostrovy oplývají, totiž náhodou skončil vůbec prvním kontaktem s magmatem v jeho „přirozeném prostředí“.
To, co vulkanologové dobře znají, je láva. Ta se spolu s dalším materiálem dostává na povrch během sopečných erupcí nebo lávových výlevů. Lávu tvoří roztavené horniny a plyny. Při kontaktu se vzduchem láva rychle chladne, plyny unikají a její vlastnosti se podstatně mění. Samo magma vzniká v zemském plášti. Ke stoupání magmatu dojde jen při splnění určitých podmínek. Magma vystupuje buď prasklinami, nebo si cestu okolními horninami doslova propálí.
Sen geologů K magmatu se vědci dostali díky vrtům, které u sopky Kilauea prováděla společnost Ormat Technologies. Jde o jednoho z největších producentů geotermální energie. Cílem bylo provrtat se do takové hloubky, ve které se voda dostatečně ohřeje, aby vzniklá pára mohla pohánět turbíny elektrárny. V oblasti se tímto ekologickým způsobem elektřina úspěšně vyrábí již patnáct let.
V relativně malé hloubce necelých dvou a půl kilometru se však stalo něco nečekaného. Teplota náhle vyskočila nad tisíc stupňů Celsia, vysoko nad předpovězené hodnoty. Pracovníci Ormatu totiž nechtěně „napíchli“ jednu z magmatických komor. Žhavá hmota se rychle vhrnula do vrtu a vystoupala o šest až deset metrů. Díky kontaktu s chladící kapalinou ve vrtu se teplota magmatu prudce snížila, a hmota proto ztuhla a zesklovatěla. Dělníci podnikli v blízkém okolí ještě několik dalších vrtů a vždy se stejným výsledkem. Vědci nyní mohou zcela bezpečně studovat, jak se rodí žula.
„Je to nevídaná událost. Poprvé bylo magma pozorováno v přirozených podmínkách,“ komentoval objev pro BBC Bruce Marsh z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimore. „Dřív jsme se museli spokojit se studiem lávy, ovšem ta představuje až konec „života“ magmatu. Na povrchu už je zbaveno plynů. Je to asi takový rozdíl, jako mezi prohlížením kostí dinosaurů ve vitríně muzea a sledováním skutečných, živých veleještěrů kráčejících volnou krajinou,“ komentuje událost nadšený Marsh, který si pro svou oddanost oboru vysloužil přezdívku „Magma Pi“. Objev byl zveřejněn na konferenci Americké geofyzikální společnosti, která tento týden probíhá v San Francisku.
