Daňové úřady používaly daňové přeplatky firem v úpadku na úhradu jejich nedoplatků na jiných daních a tento postup posvětil Nejvyšší správní soud sjednocujícím stanoviskem, podle kterého se řídí obecné soudy. ÚS dnes zrušil dva obdobné rozsudky týkající se konkurzu Státního statku Česká Kamenice na Děčínsku.
Úřady i soudy si chybně vykládaly vztah ustanovení zákonů o správě daní a konkurzu a vyrovnání. Podle daňových norem lze použít přeplatek na uhrazení nedoplatku u jiné daně. Zákon o konkurzu a vyrovnání však stanovuje pro firmy v úpadku jiný režim. Podle chybného výkladu práva není vyhlášení konkurzu překážou pro použití přeplatku, stát tak býval upřednostněn před jinými věřiteli. "Výklad zastávaný správními soudy oproti jiným vlastníkům zvýhodňuje stát, respektive správce daně, a de facto mu přiznává privilegované postavení," řekla dnes soudkyně Vlasta Formánková.
Správce konkurzní podstaty kamenického statku si na ústeckém finančním ředitelství a později i u krajského soudu a Nejvyššího správního soudu stěžoval na chybné použití přeplatku 8923 korun. Soudy však rozhodovaly v duchu sjednocujícího stanoviska z roku 2004, které vyšlo ve sbírce rozhodnutí NSS. "Ústavní soud si je dobře vědom, že právě ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího správního soudu je třeba hledat původ porušení základních práv stěžovatele," uvedla Formánková.
Úřady i soudy si chybně vykládaly vztah ustanovení zákonů o správě daní a konkurzu a vyrovnání. Podle daňových norem lze použít přeplatek na uhrazení nedoplatku u jiné daně. Zákon o konkurzu a vyrovnání však stanovuje pro firmy v úpadku jiný režim. Podle chybného výkladu práva není vyhlášení konkurzu překážou pro použití přeplatku, stát tak býval upřednostněn před jinými věřiteli. "Výklad zastávaný správními soudy oproti jiným vlastníkům zvýhodňuje stát, respektive správce daně, a de facto mu přiznává privilegované postavení," řekla dnes soudkyně Vlasta Formánková.
Správce konkurzní podstaty kamenického statku si na ústeckém finančním ředitelství a později i u krajského soudu a Nejvyššího správního soudu stěžoval na chybné použití přeplatku 8923 korun. Soudy však rozhodovaly v duchu sjednocujícího stanoviska z roku 2004, které vyšlo ve sbírce rozhodnutí NSS. "Ústavní soud si je dobře vědom, že právě ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího správního soudu je třeba hledat původ porušení základních práv stěžovatele," uvedla Formánková.
