„Kdyby se veškeré náklady, včetně zdrojů na obnovu, měly pokrýt vodným a stočným, dostali bychom se místy nad sociální únosnost a někteří lidé by nebyli schopní cenu zaplatit,“ řekl LN Aleš Kendík, náměstek pro vodní hospodářství. Dotace od státu do takových obcí jsou proto nevyhnutelné.
Nejnovější data ukazují, že problém se týká hlavně menších, odlehlých obcí. Fixní náklady na to, aby jejich obyvatelům tekla z kohoutku bezvadná voda, jsou stejné jako u velkých sídel. Tam se ale o náklady dělí mnohem víc lidí, takže rozpočítané jsou snesitelné. Z celkového počtu více než šesti tisíc majitelů systémů na dodávky pitné vody dle ministerské analýzy nestřádá dost peněz na nezbytné budoucí investice zhruba 21 procent vlastníků. U kanalizací jde o 27 procent. V přepočtu na obyvatele je podfinacovanými trubkami obsluhováno 1,3 respektive 1,6 milionu Čechů.
Právě v těchto oblastech se musí do nápravy zapojit stát, malé obce to samy nezvládnou, pokud nechtějí dopustit, aby cena za vodu vyháněla jejich poslední obyvatele za lepším do větších měst. Ideální podle Kendíka bude, když si odlehlá sídla vezmou pod sebe početnější sdružení vlastníků, protože tak se jim rozumně rozloží náklady.
Státní kasa ale musí nejdřív smazat vnitřní dluh na zanedbaných trubkách, aby vzrostla motivace sdružení majitelů vzít mezi sebe chudší příbuzné. „Zadotovali bychom infrastrukturu malého vlastníka, která je ve špatném stavu, aby se dostala do dobré kondice. Za podmínky, že se pak přesune do ekonomicky funkčního celku,“ popsal náměstek.
