Osm stran textu na téma „Do jaké míry byli puritáni hrozbou pro stabilitu alžbětinské Anglie?“ tvoří jednu část maturitní zkoušky, kterou skládám ve Velké Británii. Vzhledem k debatě a emocím, které příprava českých státních maturit vzbuzuje, bych se rád podělil o své pocity s jejich anglickou příbuznou.
Nejdřív bych měl nastínit místní vzdělávací prostředí. V něm si po dokončení základního studia (ekvivalent druhého ročníku českých středních škol) studenti vybírají pouze čtyři předměty. Ostatní vypouštějí, protože všeobecný přehled už získali.
Z probíraného učiva poté koncem obou zbývajících ročníků píšou státní zkoušky, v mém případě tři z každého předmětu. Jejich výsledky z obou ročníků se poté zkombinují a celková známka z maturity je na světě.
Také v Británii se debatuje o způsobu zakončování středoškolského studia. Ozývá se kritika, že státní zkoušky ovlivňují negativně způsob výuky, protože učitelé se místo akademického přístupu soustřeďují jen na to, aby jejich žáci při zkoušce uspěli.
Výsledky budou až v srpnu Osobně jsem měl smůlu na vyučující ekonomie. Poslední měsíce jsme procházeli jednotlivé zkoušky posledních let, včetně podkladů pro jejich známkování. Nuda. Naučili nás především to, jak projít zkouškou a poznat svého nepřítele. Asi to není špatný trénink, v životě se stejně budeme muset přizpůsobovat požadavkům svých zaměstnavatelů. Jenže škola by snad měla být primárně o něčem jiném - o opravdovém studiu předmětů, kterým jsme se rozhodli věnovat.
Samozřejmě ovšem záleží na přístupu každého jednotlivého pedagoga. Náš loňský učitel politologie ignoroval osnovy po celý první měsíc. Všech svých šest hodin týdně věnoval studiu politických názorů od Platóna přes J. S. Milla po Václava Havla. Vzor zkoušky nám poprvé ukázal teprve měsíc před dnem D. I tak většina třídy stejně získala vytoužená „áčka“. Takže zobecňování by nebylo správné.
Daleko větší nepříjemnosti se ovšem v Británii nevyhnete ani s tím nejlepším učitelem. Nedávno jsem viděl fotky spolužáků z tanvaldského gymnázia, jak sedí na radnici a jeden po druhém dostávají své maturitní vysvědčení. Jaký kontrast s jedním z největších problémů britských státních zkoušek! Tím je totiž nekonečné čekání na výsledky, které letos přijdou až 20. srpna. Do té doby nevíme, na čem jsme. A vzhledem k tomu, že zkoušky zaručí (anebo nemilosrdně zavřou) vstup na vysněnou univerzitu, dva měsíce nervózního kousání nehtů jsou zaručené.
Sama podstata státních maturit má i své skvělé stránky. Ta první se vztahuje k celému stylu výuky. Ač čeští učitelé mnohdy tvrdí opak, průběžné známkování a školní maturita z nich dělají pro mnohé studenty úhlavní protivníky. V Anglii se cítím úplně jinak. Učitel je náš nejdůležitější spojenec v boji proti „zlému systému“ státních zkoušek. Neznámkuje, aby nemilosrdně hodnotil. Známkuje, aby poukázal a poradil, co je třeba vylepšit. I jemu záleží na našich výsledcích. Navíc nemůže nikomu nadržovat, a proto se není třeba vyhýbat bližšímu kolegiálnímu vztahu. Studenti sami dobře vědí, že musí pracovat, protože zkouškám se stejně nevyhnou. Předpokládám, že si každý dokáže představit, jak výrazně takové maličkosti práci ve třídě zpříjemní.
Většině vysokých škol výsledky maturity stačí A co je vůbec nejúžasnější? Přijímací proces na vysoké školy, kterým jsem měl tu čest projít. Úspěšně, mohu poznamenat. Kromě nejelitnějších univerzit, které si vytvářejí vlastní testy nebo pohovory, je vše velmi jednoduché. Protože státní zkoušky jsou spravedlivým měřítkem srovnání, stačí do centralizovaného internetového systému vložit osobní motivační dopis a přiložit výsledky první poloviny maturity. Čistě na základě školní zprávy a právě dvou zmíněných dokumentů univerzity rozhodnou o přijetí. Jako podmínku stanoví požadované známky celkové maturity. Ve srovnání se mi zdá hloupé, že se moji čeští spolužáci stresují přijímacími zkouškami na univerzity a vysoké školy, ačkoli právě dokončili svou maturitu. Pokud je ovšem maturita z rozdílných škol nesrovnatelná, jiné řešení nepřipadá v úvahu.
Ztráta času přípravami výhradně na maturitní zkoušky anebo dlouhým čekáním na výsledky je samozřejmě nepříjemná. Jenže i samotná změna ve vztahu učitel-žák za to podle mého dozajista stojí. Pokud přičtu jednoduchost univerzitních přijímaček a případné srovnávání mezi uchazeči o práci, není si na co stěžovat.
Chápu, že český systém je jiný. Vůči novým státním maturitám mám své výhrady, zásadně jsou ale podle mého správným krokem vpřed a zaslouží si dostat šanci.
***
CO STUDOVALI Otto Wichterle Vynálezce kontaktních čoček a jeden z nejznámějších českých vědců se narodil 27. října 1913 v Prostějově. V šesti letech utrpěl šok, když se téměř utopil v jezírku močůvky, a nemohl proto nastoupit do školy. Vzdělával se proto doma a v osmi letech nastoupil rovnou do páté třídy základní školy. O rok později přestoupil na Státní gymnázium v Prostějově. Po maturitě s vyznamenáním se chtěl hlásit na strojní fakultu, a soukromě proto studoval deskriptivní geometrii. Na radu přítele se však nakonec rozhodl pro fakultu chemicko-technologického inženýrství ČVUT, kde také v červnu 1936 promoval na doktora technických věd. Na této škole potom působil také jako učitel. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998. mic
