Česká diplomacie nemá v Namibii ambasádu; spádovým úřadem je velvyslanectví v jihoafrické Pretorii a není tu ani žádný jiný majetek českého státu. Petr Kyslík tak neměl v Namibii agendu.
Náměstek Kaucký na dotaz LN odpověděl, že tam Kyslík odjel „z titulu své bývalé funkce“ jeho ekonomického poradce. Kyslík totiž, v té době stále ještě úředník na Praze 4 pro dopravu, byl od ledna veden jako poradce Kauckého na ministerstvu.
Cesta do Namibie byla podle náměstka plánována měsíc a půl dopředu a to, že se odehrála čtyři dny po nástupu Kyslíka do funkce ředitele správy majetku a on jel, prostě tak „vyšlo“.
Kdybychom to měli vzít ve zkratce, dva třicátníci, přátelé z ČSSD a už i Mladých sociálních demokratů – Kaucký je několik let řídil – si udělali za erární peníze výlet do Afriky. Rozpočet ministerstva zahraničí měla namibijská cesta stát 150 až 200 tisíc na letenkách a ubytování. (Náměstek Kaucký na dotaz po nákladech cesty odpověděl: „To fakt nevím.“)
Dvě stě tisíc není částka, která by otřásla stabilitou Černínského paláce a mužům umožnila zásadní obohacení na úkor státu, maximálně si mohli koupit o jednoho nataženého aligátora navíc. Ve srovnání s manýry některých svých stranických kolegů se vlastně chovali střídmě, vzpomeňme například na „kakaového krále“ ČSSD Michala Krause, který coby předseda rozpočtového výboru jezdil za peníze sněmovny dojednávat do Ghany byznys pro sebe a odsouzeného podvodníka Františka Rigu. A jedna cesta Kaucký-Kyslík také ještě nedělá síť carevny Jany (Nagyové, resp. Nečasové) z autenticky konzervativní ODS.
Je jen údivu hodné a frustrující – teď přijde vyznání z naivity a idealismu – že se nová generace straníků chová k veřejným penězům stejně jako jejich dřevní partajní předci z prvních dvou dekád novodobé historie českých stran.
Jakoby se nic nezměnilo. Jako bychom se nic nenaučili.
Je také s podivem, že Lubomír Zaorálek, který sedm let čekal na funkci ministra zahraničí a ona konečně přišla, si víc nehlídá, koho dostane nebo si vezme do týmu.
A je zneklidňující, že v hodině zahraniční politiky, která nastala loňským vpádem Ruska na Krym a stále pokračuje, se ve vedení Černínu vrší jedinci, kteří jsou zdrojem pochybností a dotazů po jejich záměrech. Místo toho, aby tam právě teď byli lidé, kteří kvůli své nezpochybnitelné profesionalitě a odpovědnosti budou pro své zaměstnavatele, obyvatele tohoto státu, zdrojem ujištění.
