* LN V jakém stavu jsou české silnice?
V katastrofálním. Je to dlouhodobý problém, který nespočívá v extrémních klimatických podmínkách, ale v tom, kolik se věnovalo na opravy silnic. Loni se na ně vynaložila přibližně jedna čtvrtina objemu, který se tomu věnoval v roce 1990. Největší pokles nastal v posledních asi šesti letech.
* LN Proč se do oprav silnic neinvestovalo?
Šetřilo se na špatném místě. Zájem se soustředil na budování nových cest. Rok dva se to dá vydržet, ale jakmile se nechají silnice dlouhodobě chátrat, a k tomu přijdou trošku mimořádné klimatické podmínky, tak je to katastrofa.
* LN Co konkrétně se nejvíce podcenilo?
Ředitelství silnic podcenilo diagnostiku silnic. V posledních letech je omezena, prakticky neexistuje. Není tu žádný systém. My nyní řešíme už akutní potíže. Už opravdu musíme opravovat rychle a mnohdy nekvalitně, jen abychom odstranili nebezpečná místa. Ideální by ale bylo, aby se silnice do takového havarijního stavu nedostaly. Právě kvůli tomu je tady diagnostika.
* LN Jak by měla taková diagnostika probíhat?
Existují diagnostické měřicí vozy. Ty by měly systematicky sledovat technický stav vozovky – podélnou nerovnost, příčnou nerovnost, drsnost, poruchy. A na základě všech těchto parametrů navrhnout optimální údržbu. Třeba na patnáct let dopředu.
* LN Města i kraje nyní vsázejí na nové stroje, které umí výtluky zacelit poměrně rychle a kvalitně. Je to cesta, jak mít silnice na úrovni?
Je to jen doplňující technologie. V žádném případě to nemůže být ta základní. Tou musí být systematická péče o silnice.
Peníze šly na výstavbu nových silnic, podcenila se údržba
