Stavební desátky vzor 2004

Parlamentní kauza milosrdně odsunula do ústraní zájem o nahrávku, která popisuje údajnou korupci v Brně. Majitel stavební firmy Přemysl Veselý se v ní baví se senátorem ODS Vlastimilem Sehnalem o tom, jak si podnikatelé a činovníci ODS někdy v roce 2004 pěkně z ruky do ruky platili desátky za stavební zakázky. Ano, o tomtéž mluví lidé v hospodách, ale výjimečné je to, že tentokrát vše popisují ti, kteří mohou být aktéry dění.

Jiných postupů moc není
Že by taková praxe existovala, odmítli postupně všichni. Ti, o nichž se v záhadně vynořené nahrávce mluví, stejně jako stavební podnikatelé. A samozřejmě všechny myslitelné „kolektivní orgány“ ODS, od nejnižší po nejvyšší úroveň, včetně šéfa jihomoravské ODS Milana Venclíka, který měl peníze brát. Mohli ti lidé ale říci něco jiného? Kdyby něco o takové praxi jen tušili, už jsou v tom namočeni až po uši – když ne kvůli ničemu jinému, tak kvůli neoznámení trestného činu. Jiná cesta než vše odmítat jim nezbývá.

Pikantnější je, jak se od záznamu distancovali ti, jejichž hlasy v něm zní. Sehnal, jehož slova jsou v nahrávce zřetelnější, popřel, že by ji pořídil. Sestříhaný kompilát prý nesouvisí s jeho rozpory s Venclíkem, vztáhl ho ke svému vydírání i uvolněným kolům na autě manželky.

Z potenciálního vnitřního nepřítele ODS, člověka vědoucího o korupci, se naráz vymaloval jako vydíraný podnikatel, který je navíc odposlouchávaný. Protože, nehledě na senátorskou imunitu, i nahrávání bez vědomí nahrávaného může být dost velkým problémem.

Stavební podnikatel zvolil podobnou cestu. Ale písemně. Veselý oznámil, že nikdy nedal dar nezanesený do účetnictví, že jsou útržky jeho vět využity účelově a vytržené z kontextu a že politické strany mohou dostávat peníze od mnohem větších podniků než jeho. Prakticky taky neměl jiné cesty, alespoň si ale „šťouchnul“ do kolegů z větších stavebních firem.

Je tu samozřejmě teoretická možnost, že se skutečně v Brně nikdy neuplácelo, že se v žádném tendru nikdo nepokusil nezákonně zvýšit své šance. Může se také stát, že někdo vydírá poctivého podnikatele a senátora v jedné osobě, že při té příležitosti padla vina i na Venclíka, který za měsíc kandiduje v krajských volbách na jihomoravského hejtmana. A že si někdo po čtyřech letech pohrál se slovy, která pánové, možná i po nějaké skleničce, jen tak „pro vytahování“ řekli, netuše o skrytém mikrofonu.

Pak je ale možné, že má nahrávka pravdu. Jak to dokázat? Přináší ceny zakázek, které zadávala radnice, přináší jména stavebních firem. To jsou ale fakta, na něž stačí nahlédnout do brněnského městského rozpočtu. A pak popisuje, jak podnikatelé odváděli jedno a půl procenta z ceny ODS. To je zajímavější. Ale nemluví už o tom, kde kdo peníze vyzvedl, kam je dal, co za ně koupil.

Udělejme audit, prověřme to, křičí zástupci dalších stran. Kde ale lze najít po čtyřech letech důkazy? Vzpomeňme, jak skončil audit financí předsedy lidovců Jiřího Čunka. I kdyby nějaké soukromé auditory do svého účetnictví stavební podnikatelé pustili, určitě v něm nebude figurovat úplatek v kolonce nadepsané konkrétním jménem a stranickou příslušností adresáta. Pokud takové peníze existují, putovaly rafinovaněji. Určitě je ani nekryje zfalšovaná faktura, není k nim přiložená dohoda, na jejímž základě by politik firmě napsal směšnou analýzu za závratně vysokou sumu. Jen podnikatel-blázen by to zanesl do účetnictví.

Práce pro detektivy
A kontrola na druhé straně? Jsou tu oficiální zprávy o příjmech stran, jenomže v těch snad ani teoreticky nemůže figurovat příjem, který není v účetnictví dárce. Pokud šlo něco z ruky do ruky, pak „bokem“.

Finanční úřad už označil vše za promlčené, snad nynějšího „moravovského utišení“ využije alespoň policie. Ta nástroje má, byť také vychází téměř z ničeho. A měla by dokázat, jak je nezávislá.
Do voleb se případ rozkrýt nepodaří. Na to, jestli se tak stane alespoň po volbách, by šlo přijímat sázky. Poučenější o metodách jsme ale všichni. Jak říkal Jan Werich: Bylo-nebylo. Ale mohlo bejt.