Bojkotováním Klvani si samospráva v Brdech jen uškodí
Jakešovskou výzvu k dialogu, „ale ne s každým“, ze sklonku osmdesátých let připomíná nejnovější iniciativa starosty Trokavce pana Neorala. Prý se nechce bavit s vládním zmocněncem Klvaňou, ale jen s odborníky a vládou. K podobnému počínání vyzývá i starosty okolních obcí. Pan starosta dělá, jako kdyby Klvaňu nedelegovala Topolánkova vláda, ale třeba sdružení pro radar.
Se starosty v Brdech bude jednat zástupce, kterého určí vláda, a nikoli ministři, či dokonce premiér osobně, jak si asi někteří představují. Že například Tomáš Klvaňa zastává postoj shodný s vládou, je snad normální. Vláda si nevybrala starosty, starostové nemohou vybírat vládního delegáta. Samospráva nemůže bojkotovat vládu jen pro osobní antipatie k úředníkovi.
Kdybychom přijali podobnou logiku, tak by se panu Neoralovi mohlo stát, že by s ním jako se starostou mohli odmítat spoluobčané jednat jen pod hloupou záminkou, že si o něm myslí něco nepěkného.
Pokud si starostové neuvědomí, v jaké situaci vůči státu jsou a do jaké míry mohou umístění radaru mimo území svých obcí ovlivnit, uškodí jen sobě. Dokážou-li vyvolat dostatečně silný dojem, že se s nimi nedá jednat, či dokonce že sami odmítají s vládou spolupracovat, dají vládě vlastně volnou ruku.
