Stejný zločin, jiný verdikt Vězení, či podmínka? Záleží na tom, který soud rozhoduje
Existují přitom obrovské rozdíly mezi tím, jak často české soudy posílají pachatele tohoto přečinu za mříže. Soudy ve Svitavách, Žďáru nad Sázavou či Uherském Hradišti k tomu sahají jen naprosto výjimečně – v jednom až dvou procentech případů. Oproti tomu jiné pošlou přímo do vězení hned každého pátého, nebo dokonce čtvrtého pachatele. Vůbec nejtvrdší jsou soudy v Teplicích, Bruntále a Ústí nad Labem.
Vyplývá to z unikátního výzkumu, který provedl právník Jakub Drápal a jejž obhájil na univerzitě v Cambridgi jako diplomovou práci. „Z mého pohledu je nepřijatelné, aby v právním státě při trestání natolik záleželo na tom, před jaký soud se dostanete,“ říká.
Rozdíly jsou obrovské i u dalších trestných činů, které Drápal na základě statistických listů českých soudů zkoumal.
Za neplacení výživného posílají do vězení obvykle pět procent pachatelů, některé soudy však i v patnácti až dvaceti procentech případů. A za opakovanou krádež končí ve vězení někde jen tři procenta pachatelů, jinde celých 65 procent.
„Nenašel jsem ale žádnou přímou vazbu mezi charakteristikou soudních okresů a způsobem, jak trestají,“ konstatuje Drápal.
Vysledoval nicméně určité trendy. Soudy v severních Čechách a velkých městech obecně trestají přísněji než ty venkovské, zvláště ve středních a jižních Čechách.
Neplatí to ale stoprocentně. Například soud v Českém Krumlově je oproti jiným jihočeským soudům přísnější, chomutovští soudci zase trestají o něco mírněji než zbytek severních Čech.
„Není to správné, ale také nevím, zda je to špatně,“ reagoval na výsledky výzkumu Libor Vávra, šéf pražské justice a dlouholetý trestní soudce. Velkou roli podle něj může hrát recidiva a sociální problémy jednotlivých okresů.
