Po románu Slabost pro každou jinou pláž, díky němuž získal Magnesii Literu pro objev roku, teď David Zábranský publikoval prózu s názvem Šternův pokus milovat (vydalo Argo).
I Šternův pokus milovat se dočkal ocenění, zatím však pouze u některých recenzentů. V Respektu byla kniha probírána společně s románem Emila Hakla: „Upřímně řečeno, najít spojnice mezi oběma romány je až znepokojivě snadné.“ A v Reflexu už próza obstála sama o sobě: „Šternův pokus milovat je jako ten nejpodivnější film, na jaký v Karlových Varech omylem zabloudíte, u kterého si sem tam i zívnete, ale v závěru o něm budete vykládat každému, koho potkáte, jednoduše proto, že má ohromnou sílu provokovat.“
Tyto věty však daleko více než o úrovni Zábranského knihy vypovídají o tom, jak se kdo dokáže odkopat. Kvůli tomu ale asi autor nepíše - ovšem ptát se v souvislosti s prózami Davida Zábranského po důvodu jejich vzniku je velmi ošemetné. Pokud totiž debut byl kunderovskou nádivkou plnou mouder, pak v Šternově pokusu milovat autor rozhodně nezůstal stát na místě.
Šternův pokus milovat je totiž sice kratší, ale prázdnota, která se v něm nezáměrně rozprostírá, je ještě o mnoho hektarů větší. Moudřejším čtenářům ostatně možná postačí hlava krávy na obálce. Ti zpozdilejší teprve po strastiplném absolvování Zábranského „stezky odvahy“ dojdou poznání, že jde o portrét jalové krávy, z které tele nikdo nevymámí... Třetí kniha Davida Zábranského bude jistě velmi očekávána -dokáže autor dostat do knihy ještě víc hluchých míst a blábolu?
HODNOCENÍ LN *****
