Vědci odhalili paralelu mezi vzestupem dinosaurů a savců. V obou případech cestu ke světovládě uvolnila pohroma, která více poškodila konkurenční druh.
Dinosauři spěli ke své více než 130 milionů let trvající vládě nad pozemskými soušemi pomalu. Na výsluní se dostali se štěstím. Jejich konkurenty totiž vyřadily přírodní katastrofy, plyne ze studie, kterou otiskuje dnešní číslo časopisu Science.
Dinosauři se podle tradičního výkladu objevili v první polovině triasu. Tato úvodní perioda druhohor začala před 250 miliony let a trvala zhruba 50 milionů roků. Prakticky všude tehdy vládlo teplé klima. Tehdy se vyvinuli i první savci, ti ale měli ještě dlouho zůstat ve stínu.
V pozdním triasu a následující juře (před 199 až 144 miliony let) dinosauři prožili velký vzestup. Z jedné či pár linií se natolik rozrůznili, že vyplnili téměř všechna životní prostředí a způsoby obživy. Dorůstali do obrovských rozměrů. Zajisté byli z hlediska přírodního výběru „nadřazenější“.
Tento scénář však nyní ztratil hodně ze své přesvědčivosti. Autoři studie, Stephen Brusatte z Kolumbijské univerzity a jeho tři kolegové z univerzity v britském Bristolu, prokázali, že dinosaurům v pozdním triasu nejvíce konkurovali jiní plazi, crurotarsánští archosauři. Jejich dnešními příbuznými jsou krokodýli. Celkově tvořili polovinu archosaurů. Druhou pak tvořili dinosauři, jejichž žijícími příbuznými jsou ptáci. Ti pocházejí z jedné linie malých dvounohých dinosaurů. Rozmanitý neznámý svět Dnešní zástupci čeledi krokodýlovitých jsou všichni „z jednoho těsta“, mají tentýž typ stavby těla. Crurotarsánští archosauři ale byli úžasně rozmanití. Řada jich vůbec nevypadala jako krokodýli. Zahrnovali obrovské čtyřnohé predátory, štíhlé dvounohé masožravce, rychlé dvounohé všežravce, tvory živící se rybami, „kořínkožravce“ i býložravce. Mnohé z nich vědci nejednou zaměnili za dinosaury.
Crurotarsáni v pozdním triasu sdíleli řadu životních prostředí s dinosaury, a proto museli soupeřit. Brusatte s kolegy zkoumali 437 anatomických znaků a sestavili rodokmen všech archosaurů. Zjistili, že crurotarsáni i dinosauři měli stejné tempo evoluce.
To vědce udivilo. Vždyť pozdější dominance dinosaurů naznačuje, že dinosauři „přehráli“ všechny soupeře. Překvapil i závěr, zpochybňující jejich nadřazenost: crurotarsáni byli v triasu zhruba dvakrát rozmanitější, tedy z hlediska evoluce slibnější. Ve většině ekosystémů byli hojnější jak počtem jedinců, tak i druhů. Vyhráli by i v celkovém počtu druhů.
„Kdybyste si v pozdním triasu, řekněme před 210 miliony let, měli tipnout, která z těchto skupin nakonec převládne, zkušení hráči by vsadili na crurotarsány. Proč uspěli právě dinosauři? Odpověď přinesl rozbor masových vymírání: dinosauři při nich měli štěstí hned dvakrát,“ vysvětluje Brusatte.
Poprvé při vymírání před 228 miliony let. To úspěšně přestáli dinosauři i crurotarsáni, ale zmizela řada jejich soupeřů. Na konci triasu před 200 miliony let pak vymřeli všichni crurotarsáni vyjma několika linií krokodýlů. Dinosauři šanci v juře využili. Na konci druhohor nicméně s výjimkou svých potomků ptáků při dalším masovém vymírání zanikli. Pro ně smůla, pro nás štěstí: šanci dostali savci.
