Fotbalová Slavia měla vždy schopnost přicházet na trh s tím, čemu se v byznyse říká inovativní řešení.
Byl to právě vršovický klub, kdo v Česku otevřel první stadion západoevropského střihu, v boji s chuligány zavedl vstupenky na jméno a jako první se nebál odstoupit z utkání, když cítil křivdu.
Teď slávisté vytáhli do boje proti tvrdé hře v lize a ženou k odpovědnosti teplického Matulu. Jenže tentokrát šlápli vedle.
Pokud svůj ušlechtilý zájem myslí vážně, měli se ozvat dříve. Třeba po hrůzostrašném skoku útočníka Bohemians Praha Jeslínka, který jen zázrakem neukončil slávistickému hráči Milanu Černému sezonu. Nebo před týdnem, kdy zase budějovický Horejš poranil koleno Petru Jandovi.
Oba zákroky volaly po trestu, jenže Slavia si jako záminku k vyhlášení války vybere ten nejméně průkazný případ, který je vším, jen ne odstrašujícím faulem.
Bohužel. Její snaha je sice sympatická, po smolné remíze však připomíná spíše ukřivděný pláč. Čtěte „Slavia...“ na straně 22
