První kolo po zimní přestávce zejména díky utkáním v Mladé Boleslavi a v našem Edenu nabídlo nad očekávání dobrý fotbal a celkově se ukázalo, jak by mohl zbytek ligy zhruba vypadat. Slavia je i po kádrovém kolotoči herně vysoko nad ostatními, a pokud nebude zápasy nebo jejich části vypouštět, titul zůstane tam, kde je, a tam, kam patří.
V tabulce nejbližší soupeři se potom porvou maximálně o druhý flek. Na ohrožení suverénního postavení červenobílých těžko někdo z nich najde potřebnou sílu.
Boleslav předvedla, že bude mít problém i s průměrnými týmy a z Baníku také při zápase s Brnem rozhodně strach příliš nešel. Ale ještě uvidíme za dva týdny, kdy chachary uvítáme na svém domácím hřišti.
Komicky potom působí sebevědomé prognózy některých sparťanů po poněkud obskurní výhře v Olomouci. Zřejmě z nějakých neznámých důvodů předpokládají, že odteď si každý příští soupeř, alespoň jeden gól vstřelí sám a nebude útočit. Jinak si těžko vysvětlit jejich optimismus po mači, v němž nedokázali prakticky nijak ohrozit branku. O pověstném sparťanském „štěstí“ s nepískanou penaltou netřeba příliš mluvit.
Ale zpět od banalit k podstatnému, tedy ke Slavii. Obrovské díky patří samozřejmě Marku Jarolímovi za jeho skvostný hattrick. Jednoznačnou pochvalu si zaslouží také Janda, Besta, Fořt i Černý a minimálně za první poločas a většinu druhého vlastně celý tým.
Současně ovšem také platí, že myslí-li to trenér Jarolím s obhajobou mistrovského titulu vážně, měl by teď všem, kteří byli posledních deset minut na hřišti, dát za trest stokrát napsat: „Zápas trvá vždy minimálně devadesát minut a já jsem zaměstnán v nejlepším českém fotbalovém klubu na plný úvazek!“ To by zatím mělo stačit.
***
Sparťané asi předpokládají, že odteď si každý příští soupeř alespoň jeden gól vstřelí sám a nebude útočit
O autorovi| MILOŠ CIHELKA, Autor (39) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
