Sté narozeniny jsou vždy mediálně zajímavé, ale v příběhu Nicholase Wintona hrají i konkrétní roli. Britský úředník, jenž ve svých třiceti letech zachránil 669 českožidovských dětí, teď sedí obklopen houfem oněch zachráněných, kteří jsou již sami seniory a mají své potomky.
Může to působit snad i kýčovitě, ale zároveň to sděluje silné poselství. „Protože mám dvě děti a dvě vnoučata, tak tím, že jsi zachránil mne, jsi zachránil i je,“ cituje MF Dnes narozeninovou gratulaci Ruth Ofnerové, původem z Plzně. Ano, stoletý Winton na vlastní oči vidí plody své odvahy.
Takovou bilancí se může pochlubit člověk, který vyrazil do cizí země, aby tam doslova hrobníkovi z lopaty – už za nacistické okupace, ale ještě před vypuknutím války, tedy v době, kdy hranice byly ještě průchodné – zachraňoval cizí děti a zvláštními vlaky je odvážel do Anglie. Dnes jeho „rodina“ čítá přes pět tisíc členů. Nebýt Wintona, nikdo z nich by nežil, neboť by opustil tento svět skrze komíny osvětimských krematorií – buď on sám, či jeho předkové.
A ještě něco. Kdyby se Winton dožil jen průměrného věku, zemřel by dříve, než vůbec jeho čin vyšel najevo. Zachráněné děti pochopitelně žádnou evidenci nevedly a on sám doklady skrýval až do svých 79 let, kdy je náhodou objevila jeho manželka. To vše dělá ze Sira Nicholase Wintona unikátní osobnost a jakýsi etalon všech zachránců.
Nejzajímavější je ale otázka, která vybočuje z dobových kulis předehry druhé světové války. Proč to Winton vůbec dělal? Proč odjel z Londýna do Prahy, aby tam zachraňoval cizí děti? „Viděl jsem, k čemu se schyluje, a udělal jsem vše, abych pomohl,“ stojí v mottu u jeho hesla ve Wikipedii. A to je také jeho obecné poselství i pro naši dobu: sledovat, k čemu se schyluje, a nezůstat pasivní.
Kryl se jen svědomím My se na předehru války a holokaustu díváme se znalostí věci, jako generál po bitvě. Ale pro současníky nebylo „vidět to, k čemu se schyluje“, vůbec samozřejmé. Winton se na Vánoce 1938, poté, co je v Mnichově „zachráněn mír“, chystá lyžovat do Švýcarska. Po přítelově telefonátu ale mění destinaci na Prahu – organizovat výjezdy ohrožených dětí.
O blížící se hrozbě nevědí nic přesného ani sami Židé. Spisovatelka Ruth Bondyová v knize Jakob Edelstein líčí dobovou atmosféru na příkladu německého uprchlíka. Muž, který v roce 1933 utekl z Berlína do Vídně, po anšlusu Rakouska zase do Karlových Varů a po záboru Sudet do Prahy, tedy už trojnásobný uprchlík před Hitlerem, mluví v předjaří 1939 se zástupci dosud nezkušených pražských Židů: Tak co, už víte, jaké to je čekat na Hitlera?
V této situaci jedná Winton jako soukromník, britský občan a bankovní úředník na dovolené. Je schopen sestavit seznamy nejohroženějších dětí, je schopen překonat byrokratické překážky v Londýně i v Praze (jako soukromník má štěstí, že po nacistické okupaci není v hledáčku gestapa). První várku dětí vypraví 14. března 1939, den před okupací, a následuje sedm dalších. Při té poslední, největší (251 dětí), plánované na 3. září 1939, ale padá klec – dva dny před odjezdem začíná válka a hranice se zavírá.
Svět zná více zachránců. Patří k nim proslulý Oskar Schindler ze Svitav, Japonec Čiune Sugihara, jenž rozdával Židům japonská víza, Ital Giorgio Perlasca, jenž je ve službách španělské diplomacie zachraňoval v Budapešti. Ale ti všichni měli nějaké krytí – Schindler legitimaci NSDAP, Sugihara a Perlasca diplomatický pas. Winton se kryl jen svým svědomím. Těžko se někdo může stát dalším Schindlerem, ale wintonovská inspirace je otevřená vcelku pro každého.
***
Sir Nicholas
Narodil se 19. května 1909 v Londýně, pochází z židovské rodiny, která se přistěhovala z Německa, ale byl pokřtěn. Absolvuje vyšší střední školu, poté pracuje jako bankovní úředník a makléř. Na Vánoce 1938 má sbaleno na lyžování do Alp, ale odjíždí do Prahy pomáhat uprchlíkům ze Sudet. V Praze zjišťuje, že užitečné je zachránit co nejvíce dětí ohrožených příchodem nacistů. 14. března 1939 vypraví první várku dětí, ač nemůže rodičům zaručit, že své potomky ještě někdy spatří. 2. srpna poslední Wintonův vlak s dětmi opouští Prahu. 1988 manželka Grete objevuje doklady Wintonovy mise. 2003 povýšen do šlechtického stavu britskou královnou.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
