Středa 20. října 2021, svátek má Vendelín
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Stotisíckrát sama sebou

Česko

Bakterie Epulopiscium je ojedinělým rekordmanem: nosí si s sebou tisíce kopií vlastní DNA

Epulopiscium fishelsoni je bakterie, která vybočuje z řady. Na první pohled zaujme už svou velikostí: na délku může měřit víc než 0,5 milimetru. Do jejího těla by se vešel milion běžných bakterií E. coli. Dokonce je viditelná pouhým okem a jeví se pak jako velmi drobná tříska (je tmavá a podlouhlá). Ovšem jen tak ji nespatříte, žije výlučně ve střevech mořských bodlokovitých ryb.

Další překvapení přineslo bližší zkoumání tohoto druhu. V těle vědci objevili podivné útvary, takže Epulopiscium dlouho považovali za vývojově „vyššího“ tvora než bakterie. Pak se ale zjistilo, že některé domnělé organely jsou jen mladé bakterie, které žijí v těle svých rodičů, dokud ti pod tlakem nabývajících dětí neprasknou.

A nyní Esther Angertová z Cornell University v Ithace ve státě New York zveřejnila v časopise PNAS zprávu, že tato bakterie s sebou kromě svých dětí nosí i další zátěž: až 200 tisíc kopií své genetické informace.

To je rarita i přesto, že příroda žádná závazná doporučení o počtu kopií DNA v buňkách nevydala. Například většina lidských buněk obsahuje dvě její kopie, řada bakterií má jenom jednu, naopak rostliny bývají často rozmařilé a počet kopií DNA v jejich buňkách se během života může měnit (i v několikrát se opakujících, pravidelných cyklech). Nejvyšší známý počet až do nového objevu měla jiná bakterie (Buchnera aphidicola), která si s sebou svůj recept na život nosí 120krát přepsaný.

Proč Epulopiscium tolik investuje do kopírování své DNA, vědci nevědí. Angertová se domnívá, že by to mohlo souviset s její velikostí. Běžné bakterie totiž jsou ve své velikosti omezené svým způsobem výživy. Přijímají živiny pasivně, jen díky difúzi, tedy přechodu látek z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací. Čím je však bakterie větší, tím menší má povrch (kterým přijímá živiny) v poměru ke svému „tělu“ (jež musí živiny přijímané povrchem uživit). Příliš velká bakterie umře hlady. Epulopiscium ale má přímo pod buněčnou membránou tisíce kopií DNA, které tak podle Angertové patrně dokáží rychle reagovat na změny (např. omezení nebo zvýšení přísunu živin).

Jisté je, že velikost má své výhody. Podle Angertové Epulopiscium téměř nemá predátory, a tak se jí investice do zmnožování DNA vyplácí. Zvláště, když rybí trávicí trakt pro ni představuje bohatě prostřený stůl. Její latinský název znamená „Fishelsonův host na rybí hostině“ (Lev Fishelson z univerzity v Tel Avivu bakterii v roce 1985 objevil).

Jiné gigantické bakterie „hranici hladovění“ obchází odlišně. Například u vůbec největší Thiomargarita namibiensis (až 0,8 mm) tvoří 98 procent objemu její buňky vakuola naplněná tekutinou. Metabolicky aktivní části bakterie jsou zmáčknuty do vrstvičky těsně pod buněčnou membránou.

Autor:

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Test sluchátek: Z šesti novinek nás nejvíce nadchly ty nejlevnější

Premium Test zcela bezdrátových sluchátek přinesl docela neobvyklé překvapení: úplně nejlevnější model v celkovém hodnocení...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...