BERLÍN (od zpravodajky LN na mezinárodním filmovém festivalu) Kdo sál píseň (I Can’t Get No) Satisfaction s mateřským mlékem, musel být nadšený. Snímek, pod nímž je podepsaný oscarový režisér Martin Scorsese, je v podstatě záznamem koncertu obohaceným o krátký prolog a fragmenty rozhovorů, většinou už hodně věkovitých. Člověk si tak alespoň lépe uvědomí, že se Rolling Stones za dlouhá léta prakticky nezměnili. Jen vrásky se jim vryly do tváří hezky hluboko a kůže na šlachovitých tělech už poněkud plandá. Energie ale stale neubývá, přestože je jim dohromady přes 250 let.
Zatímco film Občan Havel, který se bude v Berlíně promítat 11. února, se točil třináct let, Shine A Light sfouknul Martin Scorsese za dva dny (nepočítáme-li pár předtáček, které zachycují, jak režisér s muzikanty sestavoval repertoár koncertu). To podstatné se odehrálo 29. října a 1. listopadu 2006 v divadle Beacon na Broadwayi. Rolling Stones odehráli v komorním prostředí pro necelé tři tisíce lidí dva víceméně identické koncerty, z nichž pak Scorsese sestříhal jedno reprezentativní vystoupení.
O tom, jestli šlo o protekční publikum, řeč nebyla. Nicméně v auditoriu seděl i bývalý prezident Bill Clinton s možná budoucí prezidentkou Hillary Clintonovou. Nebyla to náhoda, Clinton koncert zahájil krátkou řečí hodnou politika se srdcem muzikanta.
Charlie Watts umí mluvit Celou podívanou snímala dvacítka kameramanů. A nebyli to žádní začátečníci, Scorsese si pro práci na tomto filmu vybral elitní sestavu. Na filmu pracovala například Ellen Kurasová, která měla na starosti kameru ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli, Emmanuel Lubezki (Potomci lidí), Robert Elswit, ten byl kameramanem filmu Až na krev (na programu Berlinale je dnes), a také veterán dokumentárního filmu Albert Maysles.
Člověk má opravdu pocit, jako by s Mikem Jaggerem běhal po pódiu a s Keithem Richardsem objímal kytaru. Je to bezpochyby úžasně nasnímaný koncert, kdo ale čeká víc, může být zklamaný. Rolling Stones předvádějí to, co se od nich čeká, chybět nemůže tedy ani titulní Shine A Light a samozřejmě Satisfaction, která celý takřka dvouhodinový koncertní blok uzavírá. Stejně tak se dočkáme tradičního vtípku, kdy Mick Jagger předvádí, že Charlie Watts umí mluvit. Žádné neobvyklé taškařice se ale nekonají, všechno je to „jen rokenrol“.
Trochu čerstvější krve vnášejí do vystoupení hosté. Jack White si s Mickem Jaggerem vystřihl skladbu Loving Cup, Christina Aguilera ukázala, jak se umí opřít do hlasu, v písni Live With Me a své instrumentální umění pak předvedl Buddy Guy. Za mikrofon si pak také stoupl Keith Richards a zazpíval You Got The Silver a Connection.
Navzdory neudolatelné energii, která ze všech čtyř sálá do všech směrů, se nelze ubránit pocitu, že každou chvíli může některou z těch vysušených tresek, impregnovaných nikotinem a bůhví čím ještě, klepnout pepka... Kupodivu to přežili, a bez následků. Včera odpoledne v Berlíně spolu s režisérem Scorsesem zapózovali fotografům (co na tom, že je nechali hodinu čekat). Večer jim pak patřil červený koberec před festivalovým palácem neprostupně obklopený televizními štáby a davy fanoušků.
Čeští fanoušci Rolling Stones se dočkají v polovině července, kdy se film chystá do české distribuce. Mel by nést prozaický titul: Rolling Stones. Jedná se také o tom, že by film mohl být uveden na karlovarském festivalu.
